Jak jste se seznámili se svým partnerem?
Největší sbírka vašich skutečných příběhů
#69
“Na škole. 🙂 Byl mi přidělen na spolupráci při seminárce. Večer za mnou kvůli ní došel a… zůstal u mě 3 dny. Nikdy na ně nezapomenu. Vůbec jsme nejedli, nespali, jen si povídali a taky…
Podotýkám, že já i on jsme byli v té době zadaní, takže tohle byla opravdu láska na první pohled.”
#53
“Chodili jsme do jedné třídy na SŠ, ale od prváku jsme si byli děsně nesympatičtí. Teprve ve čtvrťáku jsme si začali povídat, zjistili jsme o sobě navzájem mnoho zajímavého a stali se z nás kamarádi. Pak dobří kamarádi a po matuře jsme spolu začali chodit. Letos jsme měli 20. výročí svatby.
Poučení – i z toho, kdo se dlouho jeví naprosto nemožně, se může vyklubat dokonalý partner. ;)”
#38
“My se seznámili na VŠ. V prváku se mi vyloženě hnusil. Seděli s klukama vzadu a přednášce nevěnovali pozornost. Občas místo přednášky vyrazili do hospody. Nechápala jsem, proč na VŠ vůbec jsou. Já byla šprtka a v 19 jsem stále neměla za sebou ani jeden vztah. Pro okolí jsem byla divná, trapná…
Studovali jsme matematiku a do druháku nás prolezlo jen šest. Kamarádství postupně do roka přerostlo v zamilovanost. On v legraci tvrdí, že z obrýlených škaredých matematiček jsem byla nejhezčí (prý nebylo moc z čeho vybírat :D) a já zase říkám, že jsem si s ním začala jen proto, abych už nebyla “divná”, prošla si vztahem, zjistila co a jak, rozešla se a našla si někoho normálního.
Po pár měsících jsem zjistila, že on je člověk do nepohody. Už tehdy jsem věděla, že si ho jednou někdy vezmu :D.
Jsme spolu 14 let, z toho 9 let od svatby. Zvládl se mnou dva potraty. Neopustil mě pro mou nemoc. Byl se mnou, i když jsem byla v domácí izolaci (chodila jsem na wc tak 60x denně). Neštítil se utřít mi pokakaný zadek nebo vyprat kalhotky. Zůstal se mnou i po operaci s přilepeným pytlíkem na břiše.
Zůstal, i když jsem řekla, že do dalšího těhotenství nejdu. On děti miluje a toužil po nich. Říkal, že ví, že je mít budeme. A máme.
Jeho táta umřel 3 měsíce před naší svatbou. Mamka umřela 3 měsíce před Robáškovými 1. narozeninami.
Vzpomínám si, jak jsme leželi na kolejích v posteli a malovali si růžovou budoucnost. Štěstí, že člověk neví, co ho v životě čeká.
Malovali jsme si to růžovější, ale máme štěstí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě.
Vybrala jsem si dobře. ♥ ♥ ♥
K.”
#22
“Když jsem byla ve druháku na vysoké, tak mi přišla sms se zněním: „Můžu ti zavolat?“. Říkala jsem si, co je to za pitomce, když se ani nepodepíše, takže jsem nijak nereagovala. Asi za týden jsme měli na kolejích takovou menší párty, popíjeli jsme… No a sms přišla znovu. A já v náladě odpověděla, že ano. Pár minut na to mi zavolal a povídali jsme si asi hodinu. Já nevěděla o koho jde, on mě znal – prý od vidění.
Tenkrát jsem byla zadaná, ale i tak jeden telefon přerostl v každodenní večerní volání. Vždycky jsem jela na víkend domů a onen neznámý mi pak vykládál, jak mě potkal na městě, kde mě viděl atd. Bylo to hrozné nevědět nic a přitom se potkávat. Asi po 2 měsících jsme si dali sraz ve vlaku cestou domů ze školy. Přisedl ke mně úplně cizí člověk, kterého jsem neznala ani od vidění, vlak plný lidí, no hrůza – najednou jsme si neměli co říct a já měla pocit, že už ho nechci nikdy vidět. Ale telefony trvaly dál a sem tam jsme se i sešli – ve vší počestnosti. S bývalým přítelem jsem měla v té době trochu problémy, byl o dost starší a hodně pil… Bydleli jsme spolu a jednou večer se to už tak vystupňovalo, že jsem si sbalila věci a potřebovala odvoz domů k rodičům, protože už se to nedalo vydržet – zavolala jsem na známé tel. číslo:
on přijel, naložil krabice do auta, zavezl mě k našim, tam zazvonil a představil se jako můj kamarád, předal jim věci a řekl, že mě vrátí v pořádku. A pak mě celou noc vozil kdovíkudy v autě a měli jsme puštěné rádio a já celou dobu brečela. Myslím, že jsme tenkrát vůbec nemluvili.
Na benzínce mi pak koupil toho největšího plyšáka, co tam měli a k ránu mě vyložil u našich. A teď jsme spolu skoro 9 let, 2 roky jsme manželé a v listopadu čekáme první miminko.
Ještě pro vysvětlení – znal se s mým kamarádem a jednou mě prý viděli společně ve městě a tak si na mě vzal číslo. Omlouvám se za román…”
#21
“My jsme se seznámili, koukali po sobě od prvního dne, kdy jsem jela vlakem na střední školu. 😀 Pak jsme po sobě věčně čučeli a vyhledávali se, nenápadně a děsně náhodně i ve škole. 🙂 Bylo mi necelých 15, jemu 16 a začali jsem spolu chodit až o rok déle, kdy jsem ho pozvala do ZOO. Nešel kvůli tomu i na fotbal!!! Tam mě chytil za ruku a už nepustil.
Teď jsem spolu 14 let a budeme mít 6. výročí svatby. Letí to děsně!”
#6
“Na adaptačním kurzu na VŠ. V cestě byly 2 roky boje a překonávání nástrah – snoubenka, přítel, hra na to, že jsme jen kamarádi, ale to napětí ve vzduchu prostě nešlo vydržet, a když mi jednou napsal, že si s tím našim vztahem už neví rady a pozval mě konečně na rande, tak jsem byla ta nejšťastnější žena na světě.”
#4
“Dva roky sezení v lavici – před maturitou už to nešlo vydržet. Už jsme spolu tři roky, bydlíme spolu a je nám fajn.”