Štítek: škola

1 2
Publikováno

Zdeňka: Na vysoké škole

#229

“S Dankem jsme se vídali poměrně často, protože jsme na vysoké škole studovali podobné obory. Přesto jsme spolu poprvé mluvili až ve třetím ročníku na jednom filosofickém večírku. Podle mojí verze jsem si k Dankovi přisedla já a podle jeho verze si přisedl on ke mně. Ať už je to jakkoli, povídali jsme si nejdříve o škole a později o všem možném. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit a brzy také bydlet. Těsně před čtvrtým výročím naší první pusy mně Danek požádal o ruku.

Jednoho slunečného únorového rána jsem se vzbudila a na stolečku u postele mě čekala moje oblíbená snídaně. Palačinky byly ale tentokrát ozdobené nejen cukrem, ale také krásným zlatým prstýnkem s kamínkem.”

Publikováno

Markéta: Spolužák na gymplu

#222

 

 


“Když jsem v září 2000 nastoupila na gympl, ani ve snu by mě nenapadlo, že ten patnáctiletej kluk, co sedí přede mnou bude za dvanáct let mým manželem… Přestože jsme po sobě čtyři roky pokukovali, tak „vyznání citů“ proběhlo až po maturitě. Za těch osm let, co máme to štěstí, že se máme, jsme spolu prožili spoustu krásných chvil i životních zvratů, a poznali, že každý problém se zdá být menším, když ho řešíme spolu, že i když spolu trávíme hodně času, tak nevíme, co to je stereotyp, a že nechceme trávit život s nikým jiným, než jeden s druhým. Žádost o ruku v září 2011 tak nebyla až tak překvapující a šokující, a má odpověď na vysněnou otázku byla předem jasná.”

(Foto ze soukromého archivu Markéty a Richarda.)

Publikováno

Nikol: Na základce

#203

 

 

“Se svým přítelem jsem se seznámila na základní škole. On byl v 9. ročníku, já jsem tehdy bohužel chodila s jeho spolužákem. Líbil se mi od začátku, ale nikdy jsem ho neoslovila. On mě neměl v lásce. Ale jak se dozvěděl, že s tím tehdejším přítelem nejsem, tak mi hned napsal. Pozval mě do kina a pak to všechno začalo…
Dělá mě nejšťastnější!”

(Foto ze soukromého archivu Nikol)

Publikováno

Martina: Ve čtvrťáku

#202

 

“Poznali jsme se na škole… Na začátku čtvrtáku přišly nějaký techtle mechtle a na konci čtvrtáku se ke mně nastěhoval… No a bydlí tu už 11 let. 🙂 (a doufám, že ještě pár let vydrží. 🙂 )”

Publikováno

Jana: Už na základní škole

#194

 

“Ještě na základní škole jsme s kamarádkou rozdávaly spolužákům dárečky k Vánocům. Vyrobily jsme ozdobné rámečky a do nich vepsaly různé texty jako například „tomu nejodvážnějšímu klukovi“ nebo „tomu nejsrandovnějšímu“. Pro každého jsme našly a vepsaly jeho kvality.

Mému sousedovi z lavice jsem do rámečku napsala „tomu nejromantičtějšímu klukovi“. Nebyl to ode mě žádný náznak, jen jsem opravdu věřila, že tenhle kluk je ve svém srdci pravý romantik.

Všichni si pak četli své texty a ukazovali je ostatním. Všechny ostatní holky se smály tomu „nejromantičtějšímu“, protože ten kluk byl známý jako nenapravitelný sprosťák.

A teď, po deseti letech, je to můj manžel. Ano, je to pořád sprosťák. Ale je romantický!”

Publikováno

Andrea: Slečna na intru

#191

 

 

“Byla jsem zamilovaná do jedné slečny něco málo přes rok. Byly jsme od sebe daleko a i přes určité odmítnutí jsem o ni měla stále zájem.

Jak šel čas, měla jsem se hlásit na střední školu. Volaly jsme si a já jí říkám, že nevím kam si dát druhou přihlášku. Tak mi řekla ať jdu k ní na školu. I když se tomu zasmála, já druhý den šla a učinila tak. Jediné co mi proběhlo hlavou bylo “osud rozhodne”.

A osud rozhodl. Dostala jsem se tam. Jezdila jsem z domova na intr přibližně 150 km. Vše bylo celkem pěkné. Se slečnou jsem se vídala, lidé na intru byli skvělí. Po skoro 3 měsících jsme se daly dohromady, bylo to fajn, ale problémy v rodině to komplikovaly.

Celou dobu tam byla jedna slečna (Týna), která se mnou byla na intru a s tou druhou slečnou chodila do třídy, která mi s tím vztahem celou dobu pomáhala. htěla mé štěstí, měly jsme k sobě blízko.

Když jsme se s jistou slečnou rozešly, Týna se mi přiznala s city. Že ke mně něco cítí. Po nějaké době jsme se daly dohromady a i přes to, že spolu prakticky 10 měsíců žijeme na intru 24/7 a teď o prázdninách se moc nevídáme, jsme spolu neuvěřitelně šťastné.

Teď 17. 8. 2017 to bude už 7 měsíců. ❤”

Publikováno

Gabriela: Na intru

#170

 

“S tehdejším i nynějším přítelem jsme se seznámili na intru… Bylo mi 16 a já začala být víc a víc zamilovaná do přítelova spolubydlícího, se kterým tím pádem nastaly problémy. Začala jsem mu totiž chodit plakat na rameno, začali jsme koukat na filmy a trávili spolu více času.

Roman se se mnou po měsíci rozešel. A nynější přítel se o mě pak dlouho ještě snažil… Jsme spolu už 2,5 roku… a myslím, že je vše tak, jak má být. I když každý vztah má své mouchy. 😰😊”

Publikováno

Anet: Školní láska

#128

 

“Přešel k nám za základku a od té doby mi pořád psal. Já to brala tak, že mě otravuje, vůbec mě nezajímal. Furt mi psal, jestli půjdeme ven, jak se mám a tak… Pořád jsem se nějak vymlouvala, že nemůžu, že někam jedu, a že mám kluka, ať mi nepíše (nikoho jsem neměla).

Ale pak jsme si nějak jedno léto začali strašně psát… Od rána do večera a stále jsme si měli o čem psát… a takhle to trvalo 2 měsíce… Začala jsem ho víc poznávat a zajímat se o něj… On byl moje první myšlenka ráno a poslední myšlenka večer…

Zamilovala jsem se… Bála jsem se říct to kamarádkám, protože je o 2 roky mladší… Bála jsem se jejich názoru a co by mi na to řekly… Ale mně to nedalo a tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu na jednu akci. A na té akci jsme se dali oficiálně dohromady. 🙂

Po 4 měsících vztahu mi řekl, že byl do mě zamilovaný po celé 3 roky od první chvíle co mě viděl. Lidi se mi smáli, že chodím s mladším klukem, a že nám dávaj 2 měsíce vztahu a konec.

No a teď to bude třetí rok, co mě dělá nejšťastnější holkou na světě. Už jsme dospělí, plánujeme budoucnost a společné bydlení a moc se na to těšíme. A oba věříme, že nám to v životě vyjde tak, jak chceme. Všichni, co se smáli se diví, že nám to ještě drží. Život bez něj si už nedokážu představit a co, že je o 2 roky mladší. Na věku nezáleží a já jsem šťastná, že ho mám, a že jsem poslechla srdce.”

Publikováno

Klaudie: Na gymplu

#115

 

“Ve čtrnácti na gymplu. Toho namachrovanýho frajírka z ročníku jsem nemohla ani cejtit :–))). Bylo to oboustranné, on by si o mě tehdy taky ani neopřel kolo :-).

Začli jsme si spolu až o 11 let později. 🙂 Prozatím dvanáctý rok spolu, ale občas jsou dny, kdy jsme ve stejnym módu jako v tom prváku :–)))), ale jinak se jako milujem samozřejmě :–)))).”

Publikováno

Josefka: Na vysoký o přestávce na chodbě

#114

 

“Na vysoký, o přestávce na chodbě. Z nudy sem se dala do řeči s klukem, před kterým jsem neměla zábrany. A pak jsme si tam na té chodbě povídali až do setmění O ŽRÁDLE! Domluvili na společném vaření na koleji… a po čase i na společném bydlení. ;)”

Publikováno

Petra: Na VŠ

#112

 

“S manželem jsme spolužáci z VŠ, bydleli jsme na kolejích 10 km od sebe (on Slovák, já z ČR), první 2 roky jsme se spíš míjeli (v ročníku nás bylo 100), pak jsme náhodou zjistili, že vlastně bydlíme tak blízko… tak jsem s ním začala jezdit na koleje, ale pořád jsem ho brala jen jak kamaráda, v podstatě se mi ani moc nelíbil, měla jsem jiný vztah…

Potom on odjel na rok na studijní pobyt do Holandska, já se mezitím s tím svým rozešla a v tu dobu jsme si začli často psát přes internet…

Jednou nečekaně přijel, a že prý jestli bych s ním nechtěla chodit… mně bylo blbé odmítnout a od té doby jsme spolu 5 let. Máme ročního chlapečka. (A tak jsem ráda, že mě nakonec ukecal…)”

Publikováno

Jitka: V prváku na střední

#110

 

“Tak přidám i náš příběh.

Setkání v prváku na střední. Seděla jsem za ním v lavici a hned první den jsem se ho zeptala: “Kterejpak ty seš?”

Pak 3 roky úžasní kamarádi (takže na sebe víme všechno) a překrásné dlouhé telefonáty. Po těch 3 letech pusa a druhý den to vzalo spád. Za 4 roky společné bydlení u mé babičky, za 9 let společná svatba, pes a byt, za dalších 6 let první dítě a za další skoro 4 roky druhé dítě.

Po 20 letech stále spolu.”

Publikováno

Mařenka: Na vejšce

#76

 

“Na vejšce, on byl o rok níž, ale měli jsme společné kamarády. I když on si první naše setkání nepamatuje, bylo to v baru a on zapíjel vyvrknutý kotník ze softbalu (myslel si, že bolest přejde a přešla, ušel s tím zhruba 3 km domů, aby pak měl měsíc sádru). To bylo zhruba v roce 1994.

Postupně se z nás stali nejlepší kamarádi, oba jsme byli střídavě zadaní a vzájemně jsme si radili, co a jak v našich vztazích. Já jemu radila s holkama a on mně s klukama. No a asi v roce 1996 jsme oba byli najednou volní a tak jsme spolu trávili tolik času, a podnikali spoustu věcí, že jsme zjistili, že vlastně nechceme nikoho jiného.

V roce 1998 byla svatba, v letech 2001 a 2003 se nám narodily dvě krásný holky a jsme spolu do teď a doufám, že navždy, protože si nedovedu představit, že bych měla být s někým jiným.

Jsem tady teď dojala samu sebe. “

Publikováno

Karolína: Na gymplu

#73

 

“Docela ráda jsem si zavzpomínala. :-)Takže: seznámení ve třeťáku na gymplu, kam jsem já 1. září přišla coby nová žačka a třídní profesor mě posadil vedle něho – třídního playboye! 😀

Óóó, jak mi ten sebevědomý chlapec byl nesympatický!

Pak jsem mu začala dávat opisovat úkoly z ruštiny. Zjistili jsme, že máme stejný smysl pro humor, byli z nás kámoši… a pak už nerozlučná dvojka! Bohužel profesoři našemu vztahu nějak nefandili, jeho na konci třeťáku ze školy vyloučili (trošku víc času jsme spolu trávili i za školou 🙂 )…

Od našeho seznámení je to neuvěřitelných 26 let, od svatby 22 let, máme 2 kluky a doufám, že ještě hodně společných let před sebou. 😉

(PS: Maturitu si pak s mou pomocí dodělal dálkově a já v této třídě nikdy neměla žádnou kamarádku. 😀 )”

1 2