Jak jste se seznámili se svým partnerem?
Největší sbírka vašich skutečných příběhů
#121
“První den v nové práci… vešel do dveří… mně se podlomila kolena… a ten den se divím, že mě nevyhodili. Nebyla jsem schopna nic dělat (docela blbé když jsem byla obsluha baru v herně s ruletou). 😀
Za týden jsme se zasnoubili, za dva týdny jsme se k sobě nastěhovali, za tři měsíce jsem byla PLÁNOVANĚ těhotná…
No, jsme spolu 4 roky, rok manželé a máme tříletého syna 🙂
Neměnila bych.”
#85
“Seznámili jsme se v práci. On nastoupil, já už tam dva roky pracovala a pak proběhl pracovní večírek.
Noc jsme pod vlivem strávili v jednom spacáku 🙂 a už se nikdy od té doby neodloučili.
Svatbu jsme naplánovali za tři měsíce, letos to bylo 23 let, první dítě po třech letech, druhé po 16 letech a třetí po 19 letech.
Všechny děti máme opravdu spolu.”
#79
“My jsme se seznámili v práci. Měli jsme kanceláře naproti sobě a docela dlouho jsme po sobě pokukovali. Kolegyně mě pak přesvědčila, ať mu napíšu e-mail. Já mu sice napsala, ale pak si to rozmyslela, ale než jsem to stihla smazat, přišla kolegyně, dala enter a už to šlo.
První rande 6. prosince 2001, svatba 2005, syn se nám narodil na přesně pětileté výročí.
Žádost o ruku proběhla tak, že já šla v noci na záchod a když jsem se vrátila, tak jsem měla na polštáři krabičku s prstýnkem a manžel dělal, že spí a o ničem neví.
Jo a první dovolená byla na kolech. Manžel šel uložit kola, já nasedla do vlaku, ale vlak se rozjel, já měla s sebou pouze tašky se špinavým prádlem, ani telefon, ani doklady, ani lístek, ani peníze jsem u sebe neměla. Průvodčímu jsem se zželela a nechal mě dojet až do Prahy. Manžel jel vlakem za mnou a na každé zastávce koukal, jestli mě nevyhodili z vlaku.”
#68
“V práci. Nastoupila jsem na první pořádné místo a jeden z kolegů měl zrovna dovolenou. Měl hrozně hezký příjmení, říkala jsem si, že takový by se mi do budoucna líbilo. 🙂 Tak jsem netrpělivě čekala, až dorazí. :-).
Po týdnu dorazil děsně nesympatickej člověk. Vůbec se mi nelíbil, ani já jemu (první jeho dojem “hyperaktivní workoholička” – ehm, tak to už fakt nejsem… :-)). No a časem jsme zjistili, že si neskutečně sedneme humorem, přeskočila jiskra a do půl roku jsme spolu chodili. Za další dva roky svatba.
Jsme spolu 9 let, máme dvě děti a naivně si myslím, že u nás je to až za hrob.”
#48
“Tahle stránka mi dneska padla do noty… Obvykle se stydím kamkoliv přispívat, ale nedá mi to.
Seznámili jsme se v práci, on tam docházel jako technik na software. Oba zadaní. Nějak jsem v tu dobu přehlídla ty něžné pohledy a snažila se mu nabalit kolegyni. 🙂
A šlo to nějak postupně. Vím, že mi i kamarádka říkala, že nechápe, že mu tehdejší přítel nedá do nosu, jak na mě můj budoucí zamilovaně kouká… a já to pořád nějak neviděla, brala jsem ho jako kamaráda.
Po náročném rozchodu mi pomohl se stěhováním, vídali jsme se častěji, rozešel se a netrvalo moc dlouho a stěhovala jsem se znovu, tentokrát do pronájmu s ním.
O ruku mě požádal po půl roce chození, dodneška si pamatuju, že jsme vzali naše na oběd, on dával mamce kytku a ona si myslela, že ji má k svátku. 😀
A pak svatba, koupě bytu, dva krásní kluci.
Do dneška děkuju, že jsem ho potkala. Pořád, i po 8 letech po svatbě vím, že jsem měla štěstí a rozhodně bych si nevybrala jinak. Máme za sebou i těžké chvíle, ale převažuje to hezké.
Dokážeme si všechno vyříkat, zvládnout, překonat, prostě ho miluju. ♥
A když jsem minulou sobotu přišla do obýváku, kde hlídal naše ranní ptáčata, já rozespalá, neupravená a dostala jsem pusu se slovy “sluší ti to”, tak jsem věděla, že nic lepšího prostě být nemůže.”
#45
“My se seznámili v práci v r. 1999, oba zadaní. Na vánoce ´99 jsem balila zásnubní prstýnek jeho přítelkyni a říkala si, chudák holka, tohle příjmení… ale svatba pak furt nikde. V roce 2004 jsme šli oba náhodou rozejití na jedno pětipivo a už jsem u něj zůstala. Hned druhý den mi koupil k němu domů kartáček na zuby a bylo jasno. O ruku mě požádal po čtyřech měsících na břehu moře při západu slunce, svatba ´05, děti ´06 a ´08. Zkrátka sen. 🙂
Ještě někdy koušu to příjmení teda. 😀
Ale je můj nejzlatější.”
#39
“Po rozchodu s klukem, co mi po 6 letém vztahu zlomil srdce, jsem utekla na rok “poléčit” se do Austrálie…
Svého muže jsem potkala v restauraci, ve které jsem pracovala. Nijak jsem ho nevnímala, protože on pracoval v kuchyni a lidi, co pracujou na flooru, se s kuchyní nijak nepaktujou. Pak jsem začala vařit kafe a byla skoro v kuchyni. Stala jsem se styčným důstojníkem mezi kuchařem a barem. 🙂 A taky nejlepší “Maryšou”.
Měla jsem před odletem domů (po 2 letech) a on mě začal uhánět a ukecávat. Stalo se mi to poprvé v životě neb jsem si vždycky toho chlapa musela uhnat. Nakonec jsem se nechala ukecat nejen na to, že s ním poletím do Brazílie a že se k němu nastěhuju, ale i na to, že se za ním do Austrálie vrátím…
Nakonec jsem mamce musela zavolat. Ten telefonát byl jak kobercové bombardování…
Mami, musím ti něco říct…
Co?
Já mám na cestě domů zastávku…
Kde?
V Brazílii.
S kým?
S přítelem…
Je to Brazilec?
Jo!
Je černý?
Ne. 😉
A chceš mi ještě něco říct?
Jo, že ta letenka je zpateční…
Když jsem nasedala zpátky do letadla, tak jsem brečela a nadávala si, proč jedu zase zpatky za někým, koho vlastně neznám, nechci…
No, jsme spolu 5 let, máme 2 nádherný kluky. :)”
#35
“Tak my jsme se seznámili na chmelové brigádě. Já na česačce, on traktorista :). Vždycky když jel kolem, krásně se uculoval, pak mi párkrát přišel pomoct, ale dlouho se k ničemu neměl, protože se bál, že bych ho odmítla, jsem totiž o 2 roky starší. Začali jsme spolu chodit až za čtvrt roku, když jsme si udělali sraz z chmelu.”
#24
“Tak to já jsem se s přítelem seznámila v práci, kde jsem nastoupila v prváku na VŠ na brigádu jako recepční v bance. On už tam pracoval a hned první den mi dával přístupy k počítači atd., a já si o něm říkala, že to je asi nějakej idiot, protože se snažil bejt děsně vtipnej a mně to lezlo na nervy :-). Po čase jsem ho začala doučovat matiku, protože začal dálkově studovat VŠ. Tím to pro mě končilo… Já se mu se evidentně líbila. Několikrát mě někam zval a já vždycky odmítla. Takhle to šlo asi rok, pak jsem z banky odešla, asi dva roky jsme se neviděli a po těch dvou letech jsem mu ani už nevim proč 😀 já napsala, sešli jsme se a já si najednou uvědomila, že není zas tak trapnej, a že je i docela hezkej a pak už to šlo rychle 🙂
No a to bylo před rokem a půl. Dneska jsme zasnoubený a já těhotná…”
#18
“Zaučovala jsem ho v práci a opravdu ho nenáviděla, přišel mi strašně neschopnej. Čím nepříjemnější jsem na něj byla, tím byl na mě příjemnější, což mě celkem dostalo. 😀 Ve vztahu se to pak vyvíjelo přesně obráceně a skončilo to, jak to začínalo. :D”
#7
“V podniku, kde jsem dělala diplomku, on tam pracoval. Za půl roku jsem tam začala pracovat i já :-).
Teď jsme už 10 let spolu.”
#3
“No v práci, původně po něm pálila moje kamarádka a mně se vůbec nelíbil, dělala jsem kamarádce tak dlouho garde, až se to celé nějak obrátilo a už jsme spolu 6 let, máme super dítko!”