#213
“Petr je můj osudový muž. Poprvé jsme se viděli již v srpnu před 14 lety a už tehdy jsme si padli do oka, ale v té době to ještě nic neznamenalo. Pak jsem ho 7 let neviděla, dokud jsme se nepotkali na jedné akci. Bylo to téměř přesně na den jako tehdy před 7 lety.
Hned, jak jsem jej viděla to byla láska na první pohled. Týden jsem pořádně nejedla ani nepila, pořád jsem myslela na něj a troufám si říct, že to bylo oboustranné. Od té doby jsme spolu byli každou chvilku, kdy jsem mohli. Zvládli jsme i mé šestileté studium v Brně, a když mě před rokem – zase v srpnu – požádal v Paříži o ruku, řekla jsem ano.
Letos – po sedmi letech našeho vztahu – jsme měli tu nejkrásnější svatbu, jakou si nevěsta může přát. Ve společnosti našich nejbližších přátel a našich rodin to byl ten nejšťastnější den mého života…”