Štítek: nemocnice

Publikováno

Zdeněk: V nemocnici

#187

 

 

“Chodil jsem do posilovny a stal se mi úraz. Bylo to na operování, tak jsem přijel do nemocnice a byla tam jedna moc pěkná holka, jenže v tu chvíli mě to moc nezajímalo, zajímala mě operace.

Když jsem přijel po operaci domů, tak jsem si všimnul, že mi ta krásná holka napsala.

Psali jsme si asi 14 dní a za ten čas jsme se do sebe strašně zamilovali.
Teď už moje slečna tam totiž byla taky pacientkou a dostal jsem se k ní pomocí sestřičky. Ta byla její kamarádkou, co tam měla praxi, tak za ní chodila na navštěvu. Opsala si moje jméno na dveřích mého pokoje.

Tak tomu nemůžu pořád uvěřit a vůbec bych nepočítal s tím, že v nemocnici najdu tak skvělou holku.”

Publikováno

Kristýna: Zdravotní sestra a pacient

#178

 

“Zdravotní sestra a pacient. 🙂 První hospitalizaci (jeho) jsem odolala a byla jsem ještě zadaná. Když dorazil na druhou operaci, byla jsem už sama a dodělal mě. 😀

Když ho propustili, ten den jsem hned jela na návštěvu. 🙂 Zkontrolovala, jestli je vše na správném místě a předevčírem to bylo 6 let, co jsme spolu a máme 7měsíčního rošťáka.”

Publikováno

Věrka: V nemocnici

#140

 

“S manželem jsme se setkali v nemocnici. Je od narození slepý. Řekl mi, že má jednoho kocoura a žádnou partnerku, já mu odpověděla, že mám jednu kočku a žádného partnera. Tehdy můj budoucí manžel prohlásil, že se jednou musím stát jeho ženou a pozval mě na rande. Teď máme po svatbě. Můj muž je úžasný člověk! Vzdělaný, má dobrou práci, lidé si ho všude váží. To vše zvládl, ačkoli nevidí. Miluji ho!”

Publikováno

Markéta: V nemocnici

#49

 

“V nemocnici. A dát to dohromady nás tak nějak donutily matky. 😀

Ležel s mým tátou na “protekčním” pokoji. Máma mi o něm furt básnila, když jsem tam s ní jednou jela, s tátou mě okázale ignorovali, tak jsem si holt povídala s tím zarostlým mastným klukem na vedlejší posteli. Vylezlo z něj, že je sportovec, tak jsme měli i téma…

Za pár dní tátu pustili, kluka přesunuli do Prahy na Bulovku na další operaci, máma mě neustále nutila, abych mu psala SMSky, protože naši v té době nevládli mobilům (chabá výmluva 🙂 ). Pak jsem za ním vlastně z hecu na Bulovku vyrazila s košíkem jahod, z něj pak vypadlo, že je nerad… pak jsem tam jela dvakrát jen na pokec, na návštěvu k nim domů, kam mě pozvala jeho maminka.
Tam byla debata o štrůdlu, jak ho kdo rád. Já hodně jablek a kyselý, on hodně těsta a sladké. Jeho maminka protočila oči a prohlásila “no jak vy to jednou budete dělat…” Měli jsme z toho ohromnou legraci a dva dny neustále SMSkovali, až jednou v půl páté ráno přišla zpráva “hele, co to zkusit, ten štrůdl nějak dopadne?!”

Musela jsem se nejdřív rozejít se současným partnerem, pak jsem dva roky jezdila co dva týdny 500 km na víkend tam a 500 km zpátky, po dvou letech zapíchl zahraniční angažmá, vzali jsme se a bylo.

A je a doufám, že i bude. 😀

PS. Štrůdly holt dělám dva, no. :)”