Štítek: kamarádi

1 2 3
Publikováno

Alina: Kamarádka mi pořád chtěla někoho představovat

#367

 

“Řeknu vám, jak jsem potkala Andreje. Byla jsem sama asi rok, chodila jsem na různá rande, ale nikdo se mi nelíbil. Pořád jsem navíc myslela na bývalého přítele, protože jsem ho vážně milovala.

Kolem poloviny prosince mi jedna z mých kamarádek řekla, že je se svým přítelem a s nimi je i jeden zajímavý kluk, který hledá holku.

Upřímě – bylo mi to jedno, protože už jsem byla unavená ze všech těch schůzek a kluků, ale kamarádka mi pořád chtěla někoho představovat. 🙂 Poslala mi fotku, kde jsou všichni spolu, ale bylo mi to jedno. 🙂

Potom mě ten chlap na její fotce (Andrej 🙂 ) požádal o přátelství na facebooku (kolem 28. prosince) a první zpráva byla: “Jdeme na rande?”

Byla jsem fakt překvapená, že mě hned zve na rande. Řekla jsem si, proč ne, ale v té době jsem hodně pracovala a moje první dovolená byla až 3. ledna, takže jsme si do té doby zatím jen psali, ale nedělo se nic zvláštního.

Silvestra jsem oslavila s kamarádkama, byly jsme čtyři osamělé holky. 1. ledna jsem musela jít v 8 ráno do práce! Dobře jsem se s holkama bavila a jak přišel Nový rok, tak jsem přesně o půlnoci napsala na papír své přání: “Přeji si najít vzájemnou lásku.” (To je velmi důležité – to “vzájemnou”, protože všechny ty minulé roky jsem psala jen “chci najít lásku”, ale musí to být vzájemné – oboustranné!

Ten papír jsem spálila, do sklenice si nalila šampaňské a vypila ho.

Andrej byl také ve společnosti přátel někde v centru, psali jsme si spolu celou noc. Nicméně když jsem se ráno vrátila kolem 3-4 hodiny domů, tak koukám, že poblíž mého domu stojí nějaký chlapík a drží bílou ruži. (Moje kamarádka mu řekla, kde bydlím). Venku byla fakt zima, kolem -20, stál tam zmrzlý s květinou… pro mě to bylo něco neskutečného a krásného! Líbí se mi, když muži dělají takové krásné kroky.

Mluvili jsme spolu asi 10 minut a odešel. Potom jsme se začali potkávat stále častěji a 15. ledna se mě zeptal, jestli bych se mohla stát jeho přítelkyní. Samozřejmě jsem souhlasila.

Tohle je tedy ten náš příběh, na který ráda vzpomínám. :)”

Publikováno

Radim: Ve frontě na pivo

#366

 

“Za setkání s mojí ženou Káťou může Honza – můj bývalý kolega. Bylo to krátce poté, co jsem zrušil všechny seznamky. Pak udělal vesmír fiiiiii a byla tady Káťa.

Když Honza slavil narozeniny, pozval mj. i nás (bylo tam asi 30 lidí). S Káťou jsem si povídal ve frontě na pivo a pak jsem na ni skoro zapomněl, dokud jsme se za třičtvrtě roku zase všichni čtyři nepotkali v jedné hospodě…

Honza ji chtěl totiž jako milenku a do té hospody ji vzal, protože jsem mu vynadal.

Při tom prvním setkání jsem si říkal, že holku jako ona bych chtěl, ale byla moc mladá a zadaná. Jenže při druhém setkání už to bylo jinak a když mě přesvědčila, že věk nehraje roli… za tři týdny jsem ji požádal o ruku.

Jsem pořád spokojený, vybral jsem si výborně, za dva týdny budeme mít dva roky od svatby.”

Publikováno

Monika: Letní láska

#211

 

“Náš příběh se začal psát v létě roku 2007. Oba jsme byli součástí party přátel, kteří měli to léto jediný plán – užít si léto naplno. A tak začalo i naše přátelství. Zpočátku nevinný přátelský vztah se na konci léta začal přetvářet v něco jiného. V něco, po čem jsme snad celé léto toužili, a čemu jsme ani nevěřili, že by se mohlo stát.

I přesto, že Michal jako čerstvý osmnáctiletý kluk měl na každém prstě 5 nápadnic, já jsem byla o 3 roky starší, téměř nepolíbená studentka vysoké školy, která si užívala radostí života. To léto se naše cesty propojily a my už tehdy věděli, že to bude navždy.”

Publikováno

Lenka: Na jedné akci se spolužáky

#210

 

 

“Bylo nebylo… takhle prý začínají všechny šťastné pohádky… ale teď vážně. Naše seznámení bylo sice pohádkově neuvěřitelné, ale těžko by tehdy někdo uvěřil, že z toho bude svatba…

Svého budoucího muže jsem několikrát potkala se svým spolužákem ze střední školy, ale nikdy jsme spolu nemluvili, ani jsme si navzájem nevěnovali pozornost. Změna nastala na jedné soukromé akci se spolužáky ze střední školy.

Jak jinak – popíjelo se, byla zábava a jak to tak bývá, čas neúprosně plynul a všichni se pomalu vytráceli do svých domovů. Hrstka „statečných“ včetně mě, se přesunula do nechutné nádražácké putyky, která byla v časných ranních hodinách ještě otevřená. Pokračovalo se v zábavě, ale bohužel i mé kamarádky postupně přemohl spánek a já se tehdy dala do řeči s usměvavým mladíkem, jenž se mi představil, jako „Šeřík“ nebo Honza.

Ani nevím, o čem jsme si tehdy povídali, ale chtěla jsem ho vidět znovu. Byl neuvěřitelně charismatický, mužný a nejvíc mě dostalo do kolen, že se učil na uměleckého kováře. Umění a vše s tím spojené mě vždy zajímalo, takže jsme si měli o čem povídat. A protože celou večerní útratu platil on za mě, bylo jasné, že se nevidíme naposledy.

Od spolužáka jsem si vzala telefonní číslo a tehdy ještě zcela nevinně napsala, že bych mu ráda oplatila útratu, kterou jsem mu způsobila. Nečekaně to nebyla naše poslední přátelská schůzka a při těchto okamžicích jsme oba dva zjišťovali, že si výborně rozumíme a je nám spolu dobře.

Nejsilnějším okamžikem pro mě bylo, když mi na jednu schůzku „jen tak“ přinesl vlastnoručně kovanou růži a prsten. Když už s city nešlo dále bojovat, museli jsme vyřešit některé osobní problémy a pak už nám nebránilo nic v tom, abychom se dále setkávali. Zanedlouho jsme spolu začali bydlet.

Nebylo to ovšem tak jednoduché, protože jsme teprve poznávali jeden druhého a učili se dělat kompromisy. Všechny problémy jsme ale zatím zdárně zvládli a tak jsme začali přemýšlet, co dál. Chtěli jsme vlastní bydlení a také se ve vztahu zase o kousek „posunout“.

Jsme mladí, studující i pracující a ano, skoro všichni se nás tehdy ptali jestli „musíme“. Chtěli jsme a tak byla 3. srpna svatba.”

(Foto ze soukromého archivu Lenky a Honzy.)

Publikováno

Adéla: V kamiónu

#208

 

 

“S Ráďou jsme se poznali, jak už tomu často bývá, přes společného kamaráda. Jak jsem se později dozvěděla, byla to pro něj láska na první pohled, pro mě až na několikátý.

Než jsme spolu začali chodit, uběhlo spoustu let krásného přátelství a dobývání. Všechny ty zamilované dopisy a nahrané kazety ještě mám a často s nimi Ráďu vydírám. Osudovým se pro nás stal výlet, kdy jsem se ze dne na den rozhodla, že pojedu s Ráďou a jeho milovaným kamionem na pár dní nezávazně do Rakouska. Ale 72 hodin ve velmi malém uzavřeném prostoru udělalo své a já konečně pochopila, že ON je pro mě ten pravý!!! Od té doby vím, že bez něj nedokážu a nechci žít.”

(Foto z archivu Adélky a Radka)

Publikováno

Petra: Stavil se za taťkou

#199

 

“To mi bylo 14 a on se stavil za taťkou (dělali spolu v práci), pozdravila jsem „dobrý den“. 🙂 Je o 7 let starší. Ale přeskočila jiskra jako hrom, nic z toho ale nebylo, on byl zadaný… já pak taky, až v mých 19 jsme se dali dohromady.

To jsem šla na pivo s kamarádem, potkala tam i jeho, matně si pamatuju spoustu piva a že mi říkal, že už není zadaný… probrala jsem se ráno u něj v ložnici. 🙂

Letos to bylo 6 let. (11 od prvního seznámení…)”

Publikováno

Mirka: Na výstavě koček

#183

 

“Nás seznámila společná kamarádka. Vzala nás na výstavu koček (já dva kocoury, přítel dva kocoury. 🙂 Za týden jsme jeli na dovolenou lézt do hor, za měsíc se sestěhovali a teď, po roce, čekáme mimíse. :)”

Publikováno

David a Kačka: Seznámila nás kámoška

#181

 

“Nás seznámila moje kámoška. Zrovna jsem se vzpamatovávala z jednoho těžkého vztahu, když mě vytáhla na sraz s jejím kámošem, kterého jsem naposledy viděla před třemi roky a vůbec se mi nezdál.

Nechtělo se mi, ale šla jsem. Šli jsme popít s ještě nějakými lidmi, ale pak jsme osaměli a já, ač jsem tohle v životě neudělala, po něm vyjela a dala mu pusu jako malá holka. Z pusy se stalo líbání a pak už jsme se od sebe nehnuli.

A tak je to do teď. Vychováváme spolu naše dva prcky a já jsem šťastná že ho mám – toho nejlepšího tátu a muže. ❤
Miluju ho a i když jsem někdy hrozná, tak věřím tomu, že on mne taky.”

Publikováno

Pavlína: Na dušičky

#175

 

“My sme se poznali na dušičky…
Já šla na hroby, on stál u pošty v pracovním, zakecali jsme – byla jsem s kámoškou kterou znal. 😛

No a teď jsme spolu 4 roky. :D”

Publikováno

Verča: Kamarád kamarádky

#167

 

“Tak my se seznámili prostřednictvím mé kamarádky.

Měla jsem na víkend volný byt, rodiče byli pryč, a ona chtěla strávit společnou noc se svým přítelem. :-)))

Řekla jsem jí, že u nás můžou klidně být, ale ať s sebou přivezou kamaráda, abych jim nedělala křoví.

Padli jsme si do oka, teď už jsme spolu 7 let a máme 2 dětičky. :-)))”

Publikováno

Lucka: Přítel mojí známé

#163

 

 

“Svého přítele jsem poznala na oslavě narozenin mojí nejlepší kamarádky. Ten den je slavila i přítelkyně teď už mého přítele.

Moc jsme se nebavili, hlavně tam měl holku.

O měsíc později mi volala kamarádka, ať se stavím k jejímu klukovi, ze pojedem na diskotéku. Přemlouvala mě hodinu, než jsem povolila a šla. Druhý den jsem se probudila a byl tam ON. Já nenamalovaná, neučesaná, fuj. Ale už jsem se mu líbila.

Začali jsme si povídat, šli spolu nakoupit a já věděla, že je to láska na první pohled.

Nejlepší na tom je, že ani jeden z nás tam ten den neměl být, on měl dojít až další den, ale spletl se a já tam jít nechtěla.

Za týden jsme spolu 3 roky. Máme dvouletou krásnou holčičku a čekáme chlapečka. :)”

(Foto z Lucčina archivu)

Publikováno

Petr vypráví svůj dojemný příběh: “Řekli: To je moje kamarádka, chceš ji?” …a teď mě drží nad vodou

#162

 

 

“Se svou milovanou ženou jsem se seznámil poměrně originálně. Žil jsem v té době několik let sám a pracoval v restauraci v kuchyni. Kolegyně barmanka si mě často dobírala kvůli mé samotě.

Jednou v největším shonu pro mě přišla do kuchyně, že mi musí nutně něco ukázat. Já šel tak, jak jsem byl. Ve špinavé zástěře, zpocený.

Tam u baru mě postavila před načančanou paní a řekla: “To je moje kamarádka Dana, chceš ji?”. V tu chvíli mě málem kleplo.

Následovalo oficiální rande, pak několik dalších. Poté jsem Danu vezl na pohotovost s bolestmi a v návalu něhy a citu jsem ji na místě požádal o ruku.

5.9. to bude 10 let, co jsem si ji vzal a jejího syna přijal za svého. Dlužno dodat, že si se mnou moc neužívá. Nejdřív to byla těžká autonehoda s kamionem před 3 lety a pak můj boj s rakovinou, který spíš prohrávám. Přesto je stále se mnou, drží mě a společně to dáváme jak umíme. V září máme 10. výročí a pro ni bude veliká oslava za pomoci přátel. Díky jedné z nich jsem se dozvěděl i o Vás a rozhodl se napsat Vám i svůj příběh.”

(Foto z Petrova archivu)

Publikováno

Bára: Kamarád z kruhu přátel

#161

 

“Tak my jsme se s milostpánem znali už víc jak deset let předtím, než jsme to takzvaně dali dohromady – z party kamarádíčků z mokré čtvrti. Scházeli jsme se po hospodách, jezdili společně na dovolený…

A mně bylo furt divný, že milostpán na mě hledí skelným pohledem, přičemž mu z koutku úst kape slina… 🙂 Líbil se mi poměrně taky, ale přece se na něj nebudu já vrhat první, že jo… tak holt nic.

Leč pouze do okamžiku, když jsem jednoho dne přišla na jeden z mnoha večírků, vítězně mávajíc rozvodovým lejstrem – milostpán, k obveselení všech kamarádíčků, zázračně ožil… přisál se jako klíště a do roka mě hnal na radnici.

Později jsem se ho ptala, proč tak dlouho otálel – no, ty jsi byla vdaná, tak jsem si netroufal, pravilo to jelito. 🙂

Horší ale je, že mi prej už vypršela záruční doba, a když mi zmíněné jelito pije krev, kamarádíčkové ho odmítají vzít zpět. 🙁

Nicméně kruh přátel lze jen doporučit, protože člověk aspoň ví, do čeho jde, a společnej základ taky není k zahození.”

Publikováno

Jolana: Nejlepší kamarád mého přítele

#158

 

“Já jsem chodila několik let s jeho nejlepším kamarádem, takže jsme hodně času trávili všichni tři spolu… Já, můj tehdejší partner a jeho nejlepší kamarád. Paradoxně jsem ho neměla moc ráda, přišel mi divný. Můj partner bohužel zemřel a já se dala dohromady s tím jeho kamarádem – nyní mým manželem a otcem našeho syna. Je to občas zvláštní, co život píše za příběhy.”

1 2 3