#30
“My se seznámili na internetu. Já jsem po tragické nehodě mého dlouholetého přítele dlouho nikoho nechtěla. Můj šéf v práci, bylo to v roce 2003, zavedl do kanclu internet. Já jezdila do práce o půl hodiny dříve, tak jsem měla čas na snídani a celkem nuda… Než začala pracovní doba, tak jsem si na internetu dala do vyhledávače: “Dopisování přátelé”, že bych si chtěla s někým, kdo se taky po ránu nudí psát. Bylo jedno, jestli to budou holky nebo kluci a světe nediv se, samozřejmě že si to někteří chytráci spletli se seznamkou a přicházely mi nabídky na rande, takže jsem jen mazala a mazala a nadávala, že se nenajde někdo normální, kdo si bude chtít prostě jenom psát. Jednou přišel vzkaz… Jednoduchý, něco jako: “ahoj, tak já se taky ráno nudím, napiš něco”. Tři týdny jsem mu neodepsala, jen jsem e-mail měla uložený.
Pak jednou ráno jsem mu něco napsala. A přišel dopis, já odepsala a druhý den další dopis a já se začala těšit. Psali jsme si snad měsíc, a až po měsíci jsme zjistili, že kolem sebe každý den jezdíme z práce a do práce. Já myslela, že bude z kdoví jak daleka :-), pak jsme se domluvili na telefonátu a já se zamilovala do jeho hlasu. Pak mě překvapoval, že si našel tel. číslo do mého kanclu a volal mi tam. No já byla zamilovaná jako puberťačka a všichni v práci to viděli a věděli a podporovovali a společně jsme se tomu všichni smáli. To bylo fajné, když na to teď vzpomínám.
Pak jsme si dali první rande. Já ten den jela k holiči na melír. Nebylo to kvůli rande, měla jsem to už domluvené dávno, ale vyšlo to tak nějak. Jako naschvál mi to kadeřnice zkazila, takže já ještě jela rychle do obchodu pro barvu a doma se barvila, ať to napravím, ale čas utíkal a nestíhala jsem. Nakonec jsem šla poprosit mamku, aby mě tam odvezla. No smály jsme se a já mamce, která byla samozřejmě šťastná, že už jsem smutek překonala a jedu na rande, tak jí říkám, mami, třeba mě vezeš na rande a bude brzy i svatba. Tenkrát jsem to opravdu brala z legrace. Sraz byl před kinem v obchoďáku. Nikde nikdo. Tak jsem se procházela a najednou se otočím a za mnou stál tak přenádherný kluk, že to svět ani neviděl!!! On mi poslal sice fotku, ale naživo se to nedalo popsat. Za zády měl schovanou růžičku. No, prožili jsme krásný večer, pak jsme měli rande druhé a byli jsme spolu asi do 3 hod. do rána, kdy mu už nejel autobus domů, nebo jel, ale pozdě, tak jsem ho tedy pozvala k sobě a už se ode mě nehnul. Od té doby už z práce jezdil ke mně, za rok svatba a dnes už jsme spolu skoro 7 let, ale mně to připadá pořád, jako na začátku…
Láska přes internet prostě existuje!!! 😀 “
