Největší sbírka vašich skutečných příběhů
#146
“Teď už můj přítel byl na svatbě za svědka ženichovi a já zase nevěstě. :-)) Pak jsme se neviděli, oba jsme v té době měli jiné partnery.
Ale když jsem začala jezdit ke kamarádce, tak mi jednou začali chodit milé sms, a protože to bylo před Vánocemi, byly třeba o Santa Klausovi a Ježíškovi atd… Pak jsme se sešli a na Mikuláše spolu začali chodit. Dnes jsme spolu už 10 let. :-)”
#145
“Napsala jsem mu na seznamce, že sháním kluka na sex. 🙂 Hlavně žádný vážný vztah.
Bydlíme spolu už 2 roky.”
#144
“Já šla na koncert, na který jsem se strašně dlouho těšila a on na ten samý, ale pro něj to byl koncert kapely, kterou nesnáší a šel tam jen kvůli kamarádce. A tam jsme se viděli. Přes hluk, co tam byl, si povídat nešlo a kontakty jsme si vyměnit nestihli. Koncert začal a já byla úplně mimo a ani nevím co hráli za písničky.
Koncert pomalu končil a mě nenapadlo nic jiného než ho jít hledat. Bez úspěchu. Tak smutná, né moc dobrovolně jsem jela domů.
Druhý den začlo hned pátrání. Věděla jsem jen jak vypadá. Ptala jsem se spousty lidí co tam byli a nic. Až asi po 5 dnech konečně měl někdo na něj FB. Tak se mi načítá jeho profil a koukám, že mám i žádost o přátelství. Asi tak o půl minuty byl rychlejší, než já a našel si mě dřív. 🙂
Po 14 dnech měl konečně peníze, aby mohl dojet. Vzdálenost mezi námi byla přes 200 km. Proto to trvalo déle. Hned jak dojel, dostal mega pusu. 😀 A přišlo mi, že ho znám už věčnost.
Přes rok jsme se vídali pouze o víkendech a teď už spolu rok bydlíme. :)”
#143
“…my se spolu jednou náhodně vyspali na hudebním fesťáku. Už je to přes dva roky a je to ten nejlepší, koho bych mohla mít. Říkali jsme si, že tady asi musela zasáhnout nějaká vyšší moc, protože tohle ani jeden obyčejně neděláme (ty jednorázové úlety).”
#142
“S prvním manželem přes internet a tenkrát za mnou přiletěl do Prahy na první rande na Valentýna. Přiletěl, aby mě vzal na večeři. No děsná romantika, na gesta to on byl. 🙂
Pak dovolená, víkendové návštěvy a sestěhování se, svatba, dítě… časem ten rozvod…
Současný skoro-manžel: jeho manželství se rozpadalo a kamarádka mi líčila, jak její přítel bydlí se super klukem a ten by se ke mně choval líp atd. atd.
No byla jsem zadaná, takže nic. Na oslavě jejích narozenin jsme se poprvé potkali. Docvaklo mi, že je to ON, když jsme spolu tancovali.
Pak jsme se pár týdnů nezávazně bavili přes net, no a pak se sešli na oběd…
On si nejdřív nebyl jistý (teprve jsem se rozváděla a mám dítě), po pár týdnech to došlo i jemu, že tohle už je napořád. 🙂
Předevčírem jsme měli 3 roky od seznámení. Bydlíme spolu, prošli jsme si spoustou náročných věcí, máme nádhernou holčičku a za 3 týdny i svatbu. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem mohla potkat.”
#141
“Slavil jsem Silvestra s přáteli a někdo přišel s nápadem, aby každý na kousíček papíru napsal své přání a vhodil ho do ohně. Protože jsem byl v té době už dlouho sám, bylo mé přání „zamilovat se“. Jen o 15 minut později, na té samé oslavě, jsem poznal ji.
Štěstí je někdy blíž, než si myslíte. Hlavní je myslet na to, co chcete a jít si za tím.”
#140
“S manželem jsme se setkali v nemocnici. Je od narození slepý. Řekl mi, že má jednoho kocoura a žádnou partnerku, já mu odpověděla, že mám jednu kočku a žádného partnera. Tehdy můj budoucí manžel prohlásil, že se jednou musím stát jeho ženou a pozval mě na rande. Teď máme po svatbě. Můj muž je úžasný člověk! Vzdělaný, má dobrou práci, lidé si ho všude váží. To vše zvládl, ačkoli nevidí. Miluji ho!”
#139 
“Je to tři roky zpátky. Jel jsem na kole. Dojel do parku a při brzdění jsem nechtěně srazil holku, co tam šla a nekoukala kolem sebe. Upadla na zadek, přitáhla si kolena pod bradu a rozbrečela se jak malé dítě. Hned jsem se jí začal omlouvat a ujišťovat se, že je v pořádku.
Ukázalo se, že má narozeniny, ale nikdo na ni nemá čas. Nabídl jsem jí tedy svou společnost, ale ona trucovala a řekla, že nikam nepůjde, že ze země už nevstane. Tak jsem přikývl, vzal ji prostě do náručí (nechala se! 🙂 ), posadil na své kolo a odvezl z parku.
Dnes sedíme společně na pohovce a vyprávíme tenhle příběh.”
#138
“Potkali jsme se brzo ráno ve vlaku, já rozvalená přes celé sedačky, na tvářích otlačky z batohu, dospávajíc spánkový deficit, on seděl přes uličku s tabletem v ruce. Pokukovali jsme po sobě. Jsme oba nádražáci. To, že to je můj kolega, jsem pak zjistila až v práci (jeli jsme oba vlakem na denní).
Začali jsme se bavit, protože i když jsem se kvůli práci hned po maturitě musela odstěhovat z Moravy 400 km daleko do Čech, a on je o 11 let starší než já, tak jsme měli společného kamaráda, který za mnou pak přijel a šli jsme všichni tři posedět. Já v tu dobu byla nešťastně zadaná, on se rozváděl, ale bývalá manželka u něj ještě bydlela.
Nic mezi náma nebylo, povídali jsme si, rozuměli jsme si, a i když jsme se do sebe zakoukali, já se po 7 měsících nechala přeložit blíž k domovu. Pohádali jsme se a od té doby jsme se nevídali a nebyli jsme spolu v kontaktu.
Viděli jsme se až přesně za rok a den, od doby, kdy jsem se vrátila na Moravu. To už jsem byla nezadaná a on už i papírově rozvedený a bydlel sám.
Dali jsme se dohromady na prvního máje polibkem pod rozkvetlou třešní a on se po ročním vztahu na dálku odstěhoval za mnou na Moravu. 🙂
Bydlíme spolu dva měsíce, a i když bychom se občas nejradši pozabíjeli, je mezi námi od začátku něco výjimečného.”
#137
“Ja som bola predavačka v obuve, on zákazník… Hneď ako sa nám stretli pohľady, vedeli sme, že sme si súdení, fakt nekecám! Ja som koli nemu nechala 2,5ročný vzťah a on ma zahrnul láskou… Už sme spolu 9 rokov a máme krásnu rodinu. 🙂 Verím na osud!”
#136
“Seznámili jsme se přes internet. Nebyla to seznamka, ani jsem zrovna nikoho nehledala, jemu zrovna krachovalo manželství… Přispěli jsme svým názorem oba pod stejnou fotku, pak mi napsal do zpráv a za 3 dny jel náhodou (!!!) kolem mého města (220 km od jeho bydliště), a že jestli nezajdem na kafe. 😀
Jsme manželé od srpna 2009. Asi to byl osud, nevěřila bych, že se takhle neplánovaně seznámím se svojí životní láskou. Dokonce se za mnou i přestěhoval a žijeme v mém rodném městě a už se moc těšíme na naše první společné miminko. ♥”
#135
“Na autobusové zastávce. 😀 Bylo 13. ledna, příšerně mrazivý den, ale když jsem zahlídla jeho, bylo mi krásně teploučko. 😀 Ráno jsem jela do školy, jako každý jiný den, ale tenhle byl fakt výjimečný… Když jsme vystoupili, tak mě doběhnul, usmál se, pozdravil a dal mi lístek s tel. číslem… Pak se zeptal, v kolik končím, a že mě bude čekat tam a tam. 😀
Ani mě to nezaskočilo, jen jsem kývla, a odpoledne jsme se procházeli parkem. Ten den jsem od něj dostala uplně první pusu, a když jsme se loučili, tak jsem věděla, že ho chci vidět znova, a že jsem až po uši zamilovaná. 🙂
Zajímavé ale bylo, že tak jezdil skoro každý den, a já si ho nikdy nevšimla…
Po nějaké době, co jsme byli spolu, jsme se tak bavili o tom našem seznámení a vypadlo z něj, že si na mě dělal “zálusk” už pěkně dlouho, jen nevěděl, jak to říct, když jsem si ho nevšímala… 😀
A letos 13. ledna to bylo 9 let, co jsme spolu.
Tak to je náš román.”
#134
“My jsme se seznámili u voleb. 🙂 Oba jsme byli ve volební komisi, sranda byla, že on tam šel jako náhradník. Těsně před začátkem voleb mu volali, že onemocněla nějaká paní a musí jít místo ní. Byl pěkně naštvaný, že tam bude trčet dva dny s důchodcema (přihlásila ho tam jeho mamka).
Pamatuju si na první okamžik, kdy jsem ho uviděla ve dveřích. Chudáček přišel ještě v obleku, všichni ostatní jsme tam měli rifle a svetry. 🙂 Ale hned na první pohled mi přišel nádherný a pak jsme seděli vedle sebe a vykládali jsme a vykládali a já jsem si ten první večer napsala do deníčku, že to je chlap mých snů, a že vím, že si ho jednou vezmu a budeme mít spolu krásnou holčičku.
Letos slavíme pět roků od svatby a holčičky máme dokonce dvě. 😀
Takže moje rada: Choďte k volbám! 😀 :D”
#133
“S mou drahou polovičkou jsem se seznámili na služební cestě. Oba dva jsme byli z jiné firmy, ale tyto dvě firmy spolu spolupracovaly, a tak jsme jednoho dne letěli do Tokia, cesta dlouhá.
No, zatím se slečnou neznámou (znali jsme se pracovně), jako by to náhoda nechtěla, jsme měli v letadle místo vedle sebe, takže let, který trval myslím skoro 16 hodin, byl super čas na poznání.
Jak to v letadle probíhalo: no řešili jsme firemní věci… Po přistání jsme jeli do našeho hotelu. Škoda, že ona měla pokoj až na druhé straně chodby (byla fakt dlouhá). Večer jsem ji pozval na večeři a tam jsme se zase trošku víc poznali. Zjistli jsme, že máme docela stejné zájmy, po večeři jsme se šli projít a povídali jsme si asi do 3 do rána, ale jelikož jsme ráno museli na veletrh, tak jsme šli spát.
Ráno jsme šli spolu na ten veletrh, kde jsme spolu skoro nebyli. Ale večer jsme byli opět na večeři a už tam šly vydět jiskřičky od obou.
No, takhle to bylo asi 5 dnů a pak se přestěhovala ke mně na pokoj. A jak jsme přiletěli do Česka, tak asi po měsíci jsme se vzali a jsme spolu už 4 roky.”