#202
“Poznali jsme se na škole… Na začátku čtvrtáku přišly nějaký techtle mechtle a na konci čtvrtáku se ke mně nastěhoval… No a bydlí tu už 11 let. 🙂 (a doufám, že ještě pár let vydrží. 🙂 )”
Verča: Na netu, kdo mi pomůže vybrat kočárek
#201
“Tak my taky na netu… dala jsem si poslední inzerát, ve kterym jsem hledala někoho, kdo mi pomůže vybrat časem kočárek… Ozvala se hromada kluků, chlapů… Neměla jsem na ně náladu, tak jsem dala inzerát smazat. Asi tak hodinu před tím, než se smazal, mi napsal můj vyvolený.
Na prvním rande jsem si teda říkala, že jsem tu asi omylem, že je šílenej… ale pak mě ta jeho bláznivá osobnost dostala…
Plánujeme miminko a svatbu.”
Monika: Jen tak přes seznamku
#200
“Mně v 29 letech zcela přeskočilo, a i když jsem do té doby neměla o mužské zájem, tak jsem si dala inzerát na seznamku.
Po 14 dnech marných pokusů mi napsal ON. Po týdnu dopisování jsme si dali schůzku a stal se zázrak. Já jsem se strašně zamilovala a on taky. Prokecali jsme 6 hodin v kuse. 🙂 Bylo to v pátek 13.
No už jsme spolu přes 5 let, brali jsme se po 2 letech a teď čekáme druhého vytouženého klučíka. ♥ Zamilovaní jsme pořád stejně.
Některé osudy tady jsou opravdu zajímavé.”
Petra: Stavil se za taťkou
#199
“To mi bylo 14 a on se stavil za taťkou (dělali spolu v práci), pozdravila jsem „dobrý den“. 🙂 Je o 7 let starší. Ale přeskočila jiskra jako hrom, nic z toho ale nebylo, on byl zadaný… já pak taky, až v mých 19 jsme se dali dohromady.
To jsem šla na pivo s kamarádem, potkala tam i jeho, matně si pamatuju spoustu piva a že mi říkal, že už není zadaný… probrala jsem se ráno u něj v ložnici. 🙂
Letos to bylo 6 let. (11 od prvního seznámení…)”
Katka: Při opravě auta, když jsem byla s jiným
#198
“Já jsem toho svého poprvé viděla, když jsem byla s jiným a on mi přijel opravit auto. Musím říct, že to byla láska na první pohled. První moje slova byla: “ten je úžasnej, chci s ním kamarádit”.
No a nakonec se on rozhoupal a teď budeme manželé 2 roky a máme 19měsíční dcerku, takže jsme se do toho pustili s vervou.”
Vlasta: U pokladny na pumpě
#197
“Měla jsem čerstvý řidičák. Táta mi, ač nerad, půjčil auto a jela jsem za kamarádkou. Musela jsem natankovat benzín a u pokladny stál takový ramenatý, hezký kluk a ukrutně zdržoval, protože nemohl najít peněženku a opravdu ji zapomněl doma.
Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vyndala jsem z peněženky pětistovku a podala mu ji. Neznámému klukovi. Vzal si telefonní číslo a adresu, že mi ty peníze přinese. Nějak se s nimi nehrnul a já už se s pětistovkou rozloučila.
Potom mi šéfová vyřizovala, že mám na vrátnici návštěvu. Stál tam s kytkou a pozval mě na večeři a do kina. A byla tak nějak ruka v rukávě. Jak říkávala moje babička.”
Martin: Po e-mailech
#196
“Dája žila tou dobou v Brně a já v Praze. Ani jednoho nejspíš nenapadlo, že by naše občasné přátelské e-mailové vzkazy mohly vyústit k něčemu jinému. Vše bylo navíc pojištěno značnou vzdáleností obou měst, kde jsme v té době žili.
Naše tehdejší emailová komunikace nás však neomrzela – naopak jsme si uvědomili, že si máme stále co říct. Asi i proto jsme se rozhodli, že se potkáme také naživo a zkusíme, jak moc jiné bude osobní setkání od toho virtuálního.
Slovo dalo slovo, z půl hodiny se stala 3hodinová schůzka, která se brzy zopakovala a já zůstal ten týden v Brně. Nečekali jsme na nějaká další znamení, nechodili jsme “kolem horké kaše” a byla ruka v rukávě.
Chvíli jsme spolu bydleli na dálku Praha/Brno, ale zanedlouho se Dája přestěhovala za mnou do Prahy.
Rok po našem seznámení jsem požádal Dáju o ruku a přesně za další rok jsme si řekli své ano.”
(Foto ze soukromého archivu Dáji a Martina)
Monika: V hospodě
#195
“Svého muže jsem potkala v hospodě čtvrté cenové skupiny, kde jsem seděla s partou. Nebyla jsem už úplně střízlivá a vynadala mu, že si bez dovolení vzal pivní tácek z našeho stolu.
Když druhý den zavolal a chtěl jít na dohodnutý výlet, nastala trapná situace. Na té procházce jsem trpěla dvojnásobně. Jednak z bolesti po vypitém alkoholu a zadruhé kvůli ‘ztrátě paměti’.
Musela jsem s pravdou ven, že nevím, jak se jmenuje. Byl to trapas.
Od té doby jsme spolu už více než pět let.”
Jana: Už na základní škole
#194
“Ještě na základní škole jsme s kamarádkou rozdávaly spolužákům dárečky k Vánocům. Vyrobily jsme ozdobné rámečky a do nich vepsaly různé texty jako například „tomu nejodvážnějšímu klukovi“ nebo „tomu nejsrandovnějšímu“. Pro každého jsme našly a vepsaly jeho kvality.
Mému sousedovi z lavice jsem do rámečku napsala „tomu nejromantičtějšímu klukovi“. Nebyl to ode mě žádný náznak, jen jsem opravdu věřila, že tenhle kluk je ve svém srdci pravý romantik.
Všichni si pak četli své texty a ukazovali je ostatním. Všechny ostatní holky se smály tomu „nejromantičtějšímu“, protože ten kluk byl známý jako nenapravitelný sprosťák.
A teď, po deseti letech, je to můj manžel. Ano, je to pořád sprosťák. Ale je romantický!”
Péťa: Pod Nuselským mostem
#193
“My se seznámili ve 2 h. ráno pod Nuselským mostem. 🙂 Oba jsme šli domů z jiné akce. Já to měla cca 100 metrů domů. Takže jen tak tak mě stihl. 🙂 Oslovil mě, vykal mi, chvíli jsme se bavili na ulici a pak společně nasedli do taxi a jeli do dalšího baru. V 6 ráno jsem se vrátila domů, nadšená, že jsem našla toho nej. 😀 😀 😀
Vyměnili jsme si tel. čísla a za 14 dnů to už bude 7 let…
Tenkrát mě přemlouval, ať jedu spát k němu. Jako slušně vychovaná jsem odmítla. Později mi řekl, že to, že jsem tenkrát k němu nejela, pro něj hodně znamenalo a byl rád. Jinak bych se prý zařadila mezi slečny “na jednu noc”.”
Klára: Na benzínové pumpě
#192
“Pospíchala jsem, ale musela jsem natankovat, jenže až na benzínce jsem zjistila, že nevím, jak otevřít nádrž. Příteli jsem se nedovolala, tak jsem požádala o pomoc muže, který zrovna přijel natankovat.
Dopadlo to tak, že jsem na poradu do práce už nedorazila, zato jsem si s tím mužem dala kafe, vyměnili jsme si telefonní čísla, předloni se vzali a teď čekáme dítě.”
Andrea: Slečna na intru
#191
“Byla jsem zamilovaná do jedné slečny něco málo přes rok. Byly jsme od sebe daleko a i přes určité odmítnutí jsem o ni měla stále zájem.
Jak šel čas, měla jsem se hlásit na střední školu. Volaly jsme si a já jí říkám, že nevím kam si dát druhou přihlášku. Tak mi řekla ať jdu k ní na školu. I když se tomu zasmála, já druhý den šla a učinila tak. Jediné co mi proběhlo hlavou bylo “osud rozhodne”.
A osud rozhodl. Dostala jsem se tam. Jezdila jsem z domova na intr přibližně 150 km. Vše bylo celkem pěkné. Se slečnou jsem se vídala, lidé na intru byli skvělí. Po skoro 3 měsících jsme se daly dohromady, bylo to fajn, ale problémy v rodině to komplikovaly.
Celou dobu tam byla jedna slečna (Týna), která se mnou byla na intru a s tou druhou slečnou chodila do třídy, která mi s tím vztahem celou dobu pomáhala. htěla mé štěstí, měly jsme k sobě blízko.
Když jsme se s jistou slečnou rozešly, Týna se mi přiznala s city. Že ke mně něco cítí. Po nějaké době jsme se daly dohromady a i přes to, že spolu prakticky 10 měsíců žijeme na intru 24/7 a teď o prázdninách se moc nevídáme, jsme spolu neuvěřitelně šťastné.
Teď 17. 8. 2017 to bude už 7 měsíců. ❤”
Denča: Láska z facebooku
#190
“Ahoj lidičky. Moje láska mě vytáhla ze dna. Z depresí. Stále jsem plakala, měla úzkosti… Nikdy jsem nevěřila na to, že si člověk může najít lásku přes Facebook.
Ale stalo se, vytáhli jsme se navzájem ze dna, milujeme se, respektujeme se. Nehádáme se. Žijeme s bohem, ale nemáme se za co stydět, proto je naše láska tak pevná… ❤
Bydlíme spolu a jsme zasnoubení. Nepřestávejte věřit na lásku. ❤ Moc vám všem přeji potkat toho pravého!”
Anna: Sbalila jsem ho v baru
#189
“Měla jsem zrovna vážně špatné období. Moc práce, nejlepší kamarádka dlouhodobě nemocná a já sama. Takže když už jsem měla volno, tak jsem stejně byla akorát doma.
Ozval se mi dávný kamarád a musel mě vážně hodně přemlouvat, abych s ním šla na pivo. Tak jsem se vyparádila, jako dlouho ne, a jela přes celou Prahu. Nakonec jsem se těšila, že si s někým promluvím.
Nejdřív jsem zjistila, že oblíbený podnik zrušili, tak jsem šla na něj počkat do jiného. Asi hodinu mi nakecával, že je na cestě a pak, že nepřijede vůbec. Tak jsem zkusila napsat klukovi, který se o mě nějakou dobu snažil. Ten se rozmýšlel asi půl hodiny a pak řekl, že ne. Takže jsem byla naparáděná, smutná a naštvaná, sama. A taky za tu dobu trochu opilá.
No a pak přišel do podniku ON. Připadal mi takový smutný, trochu ztracený… Koupil si pivo a začal se rozhlížet, kam by si mohl sednout. Nikdy předtím jsem tohle neudělala… zamávala jsem na něj ať si sedne ke mně. No nejdřív nevěřil, že to je na něj, ale pak šel. Vlastně jsem si asi nejdřív chtěla jenom s někým popovídat. Ale čím více jsme mluvili, tím více se mi líbil. A tak jsem řekla: Dáš mi pusu? 😀 A dal… Protože jsme povídali a pili fakt dlouho do noci, nabídl mi, ať ve vší slušnosti přespím u něj. A tak to taky bylo.
Dneska je to přesně 5 měsíců. Bydlíme spolu a jsme zasnoubení.”