Příspěvky

1 … 12 13 14 15 16 17 18
Publikováno

Markéta: V nemocnici

#49

 

“V nemocnici. A dát to dohromady nás tak nějak donutily matky. 😀

Ležel s mým tátou na “protekčním” pokoji. Máma mi o něm furt básnila, když jsem tam s ní jednou jela, s tátou mě okázale ignorovali, tak jsem si holt povídala s tím zarostlým mastným klukem na vedlejší posteli. Vylezlo z něj, že je sportovec, tak jsme měli i téma…

Za pár dní tátu pustili, kluka přesunuli do Prahy na Bulovku na další operaci, máma mě neustále nutila, abych mu psala SMSky, protože naši v té době nevládli mobilům (chabá výmluva 🙂 ). Pak jsem za ním vlastně z hecu na Bulovku vyrazila s košíkem jahod, z něj pak vypadlo, že je nerad… pak jsem tam jela dvakrát jen na pokec, na návštěvu k nim domů, kam mě pozvala jeho maminka.
Tam byla debata o štrůdlu, jak ho kdo rád. Já hodně jablek a kyselý, on hodně těsta a sladké. Jeho maminka protočila oči a prohlásila “no jak vy to jednou budete dělat…” Měli jsme z toho ohromnou legraci a dva dny neustále SMSkovali, až jednou v půl páté ráno přišla zpráva “hele, co to zkusit, ten štrůdl nějak dopadne?!”

Musela jsem se nejdřív rozejít se současným partnerem, pak jsem dva roky jezdila co dva týdny 500 km na víkend tam a 500 km zpátky, po dvou letech zapíchl zahraniční angažmá, vzali jsme se a bylo.

A je a doufám, že i bude. 😀

PS. Štrůdly holt dělám dva, no. :)”

Publikováno

Šárka: V práci

#48

 

“Tahle stránka mi dneska padla do noty… Obvykle se stydím kamkoliv přispívat, ale nedá mi to.

Seznámili jsme se v práci, on tam docházel jako technik na software. Oba zadaní. Nějak jsem v tu dobu přehlídla ty něžné pohledy a snažila se mu nabalit kolegyni. 🙂

A šlo to nějak postupně. Vím, že mi i kamarádka říkala, že nechápe, že mu tehdejší přítel nedá do nosu, jak na mě můj budoucí zamilovaně kouká… a já to pořád nějak neviděla, brala jsem ho jako kamaráda.

Po náročném rozchodu mi pomohl se stěhováním, vídali jsme se častěji, rozešel se a netrvalo moc dlouho a stěhovala jsem se znovu, tentokrát do pronájmu s ním.

O ruku mě požádal po půl roce chození, dodneška si pamatuju, že jsme vzali naše na oběd, on dával mamce kytku a ona si myslela, že ji má k svátku. 😀

A pak svatba, koupě bytu, dva krásní kluci.

Do dneška děkuju, že jsem ho potkala. Pořád, i po 8 letech po svatbě vím, že jsem měla štěstí a rozhodně bych si nevybrala jinak. Máme za sebou i těžké chvíle, ale převažuje to hezké.
Dokážeme si všechno vyříkat, zvládnout, překonat, prostě ho miluju. ♥
A když jsem minulou sobotu přišla do obýváku, kde hlídal naše ranní ptáčata, já rozespalá, neupravená a dostala jsem pusu se slovy “sluší ti to”, tak jsem věděla, že nic lepšího prostě být nemůže.”

Publikováno

Hanka: Na diskotéce

#47

 

“Seznámení na diskotéce, ležel pod stolem, spolužáci se na něj vyprdli, já zrovna těžce samaritánské období (dcery to mají po mně 🙂 ), tak jsem ho s pomocí kamarádky vytáhla a uložila na lavici, pak odvedla domů… Našel si mě, zblbnul i mamku, další diskotéky spolu, rok nato manželé, společné stěhování, tři děti, příští rok stříbrná svatba 😀 😉 “

Publikováno

Stáňa: Při hře na chatě

#46

 

“Naše seznámení proběhlo na chatě, kam jsem odjela jako doprovod své kamarádky. Pozval ji tam kluk, kterého znala jen od vidění, tak nechtěla jet sama. Byla tam fajn parta a pozdě večer někdo vymyslel hru, že se vždy dva (kluk, holka) přiváží k sobě provázkem a musí tak zůstat. No a jeden kluk přijel pozdě a já na něj zbyla. 🙂 Tak jsme spolu absolvovali chození na záchod a podobný libůstky a ráno po rozvázání mě odvezl na ubytovnu, večer přijel znovu a za týden už tam se mnou zůstal. 🙂 Jsme spolu 12 let a máme tři děti. A kamarádka, se kterou jsem tam jela si toho svýho kluka taky nakonec vzala.”

Publikováno

Ilona: V práci

#45

 

“My se seznámili v práci v r. 1999, oba zadaní. Na vánoce ´99 jsem balila zásnubní prstýnek jeho přítelkyni a říkala si, chudák holka, tohle příjmení… ale svatba pak furt nikde. V roce 2004 jsme šli oba náhodou rozejití na jedno pětipivo a už jsem u něj zůstala. Hned druhý den mi koupil k němu domů kartáček na zuby a bylo jasno. O ruku mě požádal po čtyřech měsících na břehu moře při západu slunce, svatba ´05, děti ´06 a ´08. Zkrátka sen. 🙂

Ještě někdy koušu to příjmení teda. 😀
Ale je můj nejzlatější.”

Publikováno

Irena: Ve vlaku

#44

 

“Stalo se to na podzim 1997 ve vlaku cestou na kolej. Přisedla jsem si k němu. Měl vedle sebe velkej modrej batoh, učil se nějakou matiku, vypadal na šestnáct a měl takovej veselej kukuč…
Já byla v prváku na VŠ.
Dva roky trvalo než jsme se spolu začali vůbec bavit, za další dva roky jsme spolu začali chodit na pivko a hlavně na pokec a dohromady jsme se dali v týdnu mezi mýma státnicema a promocí…

Jak to viděl on: Ve vlaku si ke mně přisedla holka v bílým otáhlým tričku… ty její prsa vidím ještě teď, na ty se nedá zapomenout. 🙂

Holt pohled ženy a muže na důležitý okamžik života je často diametrálně odlišný…

Záhadou mi bylo, proč jezdí za plný a ne na juniorpas. Vysvětlilo se to – v době našeho seznámení mu nebylo šestnáct, ale 26…

Když jsem ho představovala mýmu bráchovi, tak ten jen povídal “ségra, od kdy ty jsi na mladší?”.
Když jsem byla představena manželově sestře, tak ta jen konstatovala “bylo jí vůbec patnáct?” (tou dobou mi bylo 25)
No jo, oba vypadáme mladě, i když o 10 let teda rozhodně ne. 🙂

Naši ho ze začátku poznat nechtěli. Naznali, že domů už mám dovést jen toho, koho si fakt vezmu. Tak jsem ho za 3 měsíce přivedla, že se jako budem brát… Ale svatba byla až za 2 roky.

Zajímavý je, že máme v RČ stejný číslo za lomítkem. Prostě jsme byli k sobě očíslovaný už v porodnici…

A jak se říká, že člověk od začátku ví, že je to ten pravej… Když jsem mu před 10 lety v jednu příhodnou chvíli řekla “mně ti je s tebou tak dobře” a on si mě k sobě přitáhl, řekl, že mu taky, bylo nám oběma jasný, že to je to ONO. Mělo nám to dojít už mnohem dřív, všichni kolem to věděli dávno před náma… Je fakt, že jiskření a šimrání v břiše tam bylo vždycky… Dokonce jeden můj expřítel, s nímž jsem chodila někdy během VŠ mi řekl, že “z toho něco bude”. A měl pravdu…

Nevím, jestli je to vztah na celej život. Ale zatím to tak rozhodně vypadá. :-)”

 

Publikováno

Jana: Na sjezdovce

#43

 

“Bylo mi sedmnáct a amatérsky jsem vystupovala na pódiu na Vyšehradě. Náš šéf pozval mého budoucího muže, aby mu představení zaznamenal na videokameru. Muži jsem se velmi zalíbila (zejména můj zadek v elasťákách), což ho motivovalo účastnit se společného zájezdu na hory a pár plánovacích schůzek před nimi. Já ho vůbec nezaregistrovala :), všimla jsem si ho, až když dorazil na společnou schůzku v krásném barevném svetru. Na horách byl jediný, kdo měl s sebou vůz, sjezdovka byla daleko, já lyžuju moc ráda, tak jsem se mu hned po příjezdu narvala do auta a jezdili jsme ve čtyřech společně lyžovat celý týden. Atmosféra se mezi námi dala krájet, byli jsme oba zamilovaní, ale trvalo ještě měsíc, než jsem si to připustila a rozešla se se svým tehdejším přítelem. Byla to doba krásných procházek, povídání, telefonování a mých neustálých rozpaků.

Až když jsme byli spolu, přiznal se mi, že se svetr koupil kvůli mně a na hory jel také kvůli mně, protože hromadné akce jinak nesnáší. Jsme spolu 16 let, máme 2 holky, které už obě brázdí sjezdovku, na které jsme se tenkrát seznámili.

Se tu přiblble usmívám, když to píšu.”

Publikováno

Helča: Kluk ze stejné vesnice

#42

 

“Hm, též mi téma seznámení padne do noty, protože v sobotu máme 11. výročí svatby. 🙂

Svého muže jsem poznala před 23 lety, když mi bylo deset, jemu dvanáct. Přistěhovali se do naší vesnice a jeho sestra začala se mnou chodit do třídy. Vždycky mě štval, jaký je to frajírek, a že ho zajímají jenom holky. 😀 Když mi bylo 13 a jemu 15, byl to první kluk, od kterého jsem dostala pusu. 😉 Ale přece jenom, příliš mladí na delší vztahy. 😀

Takže jsme si museli odžít svoje, já jsem měla tříletý vztah a on se v 18 letech oženil a měl syna, vůbec jsme se neviděli.

Po třech letech se ale rozvedl a vrátil se do vesnice k rodičům a já jsem byla zrovna půl roku sama, takže jsme se znovu sešli. 😀 Čerstvě jsem se dostala na VŠ, takže dva roky jsme měli víkendový vztah, po těch dvou letech se vzali a do konce VŠ jsme si pořídili dvě děti a odstěhovali se do svého prvního bydlení do OVy, abych mohla dostudovat, za což jemu patří můj dík. 🙂

Teď bydlíme sedmým rokem ve svém domě v uplně jiné vesnici a věřím, že to tak zůstane napořád (teda nevylučuji další stěhování, na to jsme šílení dost 😀 )”

 

 

Publikováno

Lenka: Na internetu

#41

 

“Tahle stránka je přímo pro mě… zastavit se v dnešních starostech, vzpomenout si, jak to bylo před 10 lety…

Vrátila jsem se z pobytu au-pair, bez práce, bez chlapa, bez peněz (tedy rychle jsem si našla brigádu, takže peníze i práce jakž takž, ale chlap furt nic). Kolem mě jen ti, co je znám od dětství, a nic než kamarádění si s nimi neumím představit, nebo už zadaní, nebo dva mí bejvalí 😀 fakt na pikaču 😀 😀

Inu zasedla jsem k PC, že si pokecám na chatu s mou kamarádkou, která ještě v Německu jako au-pair zůstala a do mé místnosti přišel Wdolek a už neodešel :-)).

Po 3 týdnech psaní jsme spolu jeli ko Králíků na festival.
On z Phy, já ze Šumavy, no po 7 měsících jsme se nastěhovali spolu do 3+1.
Brali jsme se po 9 měsících od seznámení.
Po roce se nám narodila dcera.
A pak po 3 letech syn.

Miluju ho a neměnila bych. Mám v něm oporu a rozpaluje mě snad ještě víc, než v těch 22 letech :D”

Publikováno

Markéta: Po pěti letech

#40

 

“Musím také přispět. Svého současného přítele jsem potkala před sedmi lety. Bylo mi 16 a hledala jsem svou opravdovou lásku. Jednoho sobotního dne jsem ho potkala a dala mu číslo. Netrvalo dlouho a šli jsme na první rande. Zamilovala jsem se do něj jako blázen, ale on bohužel nevěděl co chce a tak mě opustil.

Trpěla jsem rok a na to jsem potkala někoho jiného. Tento vztah trval 5 let, ale happy end se nekonal. Během těch celých 5 let mi ten, co mě odmítl psával, jak toho lituje, ale já jsem nereagovala. Až teď nedávno jsem se nad ním smilovala a souhlasila jsem s tím, že zajdeme na kafe. No a už v tom zase lítám, jako bláznivá šestnáctka. 🙂

Člověk nikdy neví, co může přijít a s kým nakonec budete. Osud nikdo neovlivní. Píšu z dovolené, kde jsem s dotyčným. :)”

Publikováno

Mirka: V Austrálii

#39

 

“Po rozchodu s klukem, co mi po 6 letém vztahu zlomil srdce, jsem utekla na rok “poléčit” se do Austrálie…

Svého muže jsem potkala v restauraci, ve které jsem pracovala. Nijak jsem ho nevnímala, protože on pracoval v kuchyni a lidi, co pracujou na flooru, se s kuchyní nijak nepaktujou. Pak jsem začala vařit kafe a byla skoro v kuchyni. Stala jsem se styčným důstojníkem mezi kuchařem a barem. 🙂 A taky nejlepší “Maryšou”.

Měla jsem před odletem domů (po 2 letech) a on mě začal uhánět a ukecávat.  Stalo se mi to poprvé v životě neb jsem si vždycky toho chlapa musela uhnat. Nakonec jsem se nechala ukecat nejen na to, že s ním poletím do Brazílie a že se k němu nastěhuju, ale i na to, že se za ním do Austrálie vrátím…

Nakonec jsem mamce musela zavolat. Ten telefonát byl jak kobercové bombardování…

Mami, musím ti něco říct…
Co?
Já mám na cestě domů zastávku…
Kde?
V Brazílii.
S kým?
S přítelem…
Je to Brazilec?
Jo!
Je černý?
Ne. 😉
A chceš mi ještě něco říct?

Jo, že ta letenka je zpateční…

Když jsem nasedala zpátky do letadla, tak jsem brečela a nadávala si, proč jedu zase zpatky za někým, koho vlastně neznám, nechci…

No, jsme spolu 5 let, máme 2 nádherný kluky. :)”

Publikováno

Katka: Na VŠ – v dobrém i ve zlém

#38

 

“My se seznámili na VŠ. V prváku se mi vyloženě hnusil. Seděli s klukama vzadu a přednášce nevěnovali pozornost. Občas místo přednášky vyrazili do hospody. Nechápala jsem, proč na VŠ vůbec jsou. Já byla šprtka a v 19 jsem stále neměla za sebou ani jeden vztah. Pro okolí jsem byla divná, trapná…

Studovali jsme matematiku a do druháku nás prolezlo jen šest. Kamarádství postupně do roka přerostlo v zamilovanost. On v legraci tvrdí, že z obrýlených škaredých matematiček jsem byla nejhezčí (prý nebylo moc z čeho vybírat :D) a já zase říkám, že jsem si s ním začala jen proto, abych už nebyla “divná”, prošla si vztahem, zjistila co a jak, rozešla se a našla si někoho normálního.

Po pár měsících jsem zjistila, že on je člověk do nepohody. Už tehdy jsem věděla, že si ho jednou někdy vezmu :D.

Jsme spolu 14 let, z toho 9 let od svatby. Zvládl se mnou dva potraty. Neopustil mě pro mou nemoc. Byl se mnou, i když jsem byla v domácí izolaci (chodila jsem na wc tak 60x denně). Neštítil se utřít mi pokakaný zadek nebo vyprat kalhotky. Zůstal se mnou i po operaci s přilepeným pytlíkem na břiše.

Zůstal, i když jsem řekla, že do dalšího těhotenství nejdu. On děti miluje a toužil po nich. Říkal, že ví, že je mít budeme. A máme.

Jeho táta umřel 3 měsíce před naší svatbou. Mamka umřela 3 měsíce před Robáškovými 1. narozeninami.

Vzpomínám si, jak jsme leželi na kolejích v posteli a malovali si růžovou budoucnost. Štěstí, že člověk neví, co ho v životě čeká.

Malovali jsme si to růžovější, ale máme štěstí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě.

Vybrala jsem si dobře. ♥ ♥ ♥

K.”

 

 

Publikováno

Nela: Novinářka a automobilový závodník

#37

 

“Nás dala dohromady láska k automobilovému závodění. Já novinářka, on závodník. Nespočetněkrát jsem s ním, coby s vítězem, dělala rozhovor, jenže měla jsem se na pozoru, protože jsem měla v hlavě závodník=děvkař. 🙂 Takže za léta, co jsem tam jezdila, jsem si držela odstup… a že možností na románek bylo.

O něm každý říkal, že je divnej a já pochopila proč až později. Potkali jsme se na jedné ukončovací akci. Já měla udělat reportáž a jít domů, jenže známej mě prostě nevysadil doma, místo toho zajel ještě do baru, že dáme panáka a pak mi zavolá taxi. Řekla jsem tedy o.k.!

On se v tom samém baru vyskytl stejným omylem jako já. Jeho mladší ségra tam hrozně chtěla, ale rodiče ji nechtěli pustit. Jedině kdyby šel i on. A protože tam šla celá závodní parta, svolil.

Potkali jsme se u baru, kde jsme šli objednávat pití pro své party. Dali jsme se do řeči a ani jeden z nás už se ke své partě nevrátil a pití neobjednal…

Trvá to už sedm let, koupili jsme dům, plánujeme svatbu a dítě. Já až pak zjistila proč o něm říkali, že je divnej – nikdy nebyl děvkař, chlastu se vyhýbal, na párty nechodil, vystudoval práva a je z něho prostě zodpovědný príma chlap, který nikterak nezapadal do definice závodníka. Já jsem dnes hrozně šťastná, že jsem do toho baru vlezla.

A i když kariéru za volantem ukončil, já ho miluju pořád stejně, ne-li víc.”

Publikováno

Verča: Na vystoupení mažoretek

#36

 

“Tak naše seznámení bylo zajímavé. Šla jsem na vystoupení mojí sestřičky z mažoretek a shodou okolností tam byl i on a natáčel svoji sestru. Neměl tam vůbec být, ale jeho mamka měla lehkou autonehodu a chtěla to vidět, tak jí to šel natočit. Ani nevím, proč jsme se dali do řeči, líbil se mi. Pak protože bydlíme kousek, jsme se potkávali a vždycky prohodili pár slov. Jednou jsem to nevydržela a požádala jsem ho o číslo a dala mu své. Čekala jsem, až napíše a když pár dní nic, napsala jsem mu sama.

Odpověděl: “A kdo jsi?” To mě uplně namíchlo, pak z něj vylezlo, že omylem mé číslo smazal a byl z toho dost nešťastný. Tak jsme si nějakou dobu psali a chodili ven (jako kamarádi, měla jsem jiný vztah). Z něho začalo pomalu lézt, že se mu líbím, já jsem ho ale chtěla mít jenom za kamaráda. Na silvestra si přál, aby se se mnou můj tehdejší kluk rozešel. Byla jsem s ním tehdy v horách na pár dní… a on se tam se mnou fakt rozešel.

Pak jsem ho ještě chvíli tahala za nos, pořád jsem ho nechtěla a než jsme spolu začali vážný vztah, dvakrát jsem se s ním rozešla. Dodnes to nechápu, ale pak se ve mně něco zlomilo a díky bohu, že to vydržel. Je to ten nejlepší chlap, jakého znám, chodíme spolu od mých sedmnácti, tedy v srpnu to bude šest let a poslední rok spolu šťastně bydlíme. Takový vztah, jaký mám já, bych přála každému. Je to to největší štěstí.”

1 … 12 13 14 15 16 17 18