Nikol: Náhodný kolemjdoucí

#118

 

“Naše tiché setkání proběhlo na ukřičené Stodolní ulici. Seděla jsem s kamarádkou v baru u stolku u okna. On šel venku kolem. Pohledem jsem ho zaujala natolik, že se rozhodl jít kolem ještě třikrát. Náhodou. Po třetí obchůzce jsem vyšla ven a dala mu své číslo. Má odvaha se vyplatila.

Naše nedávné tiché zasnoubení proběhlo v tiché kavárně. Jeho heslo znělo: „HLAVNĚ NENÁPADNĚ!“

Pod stolem mi podal prstýnek, já se raději ujistila, zda je to ten onen opravdový ZÁSNUBNÍ. A pak už jen krotil mou radost, aby nám náhodou kavárna netleskala.”

Péťa: Oslava svátku přítele mé spolužačky

#117

 

“U nás to bylo takto: spolužačka Helena na výšce začala chodit s klukem. Když měl svátek, tak že ho oslavíme ve čtyřech, a že ten její přivede kámoše z práce.

V té době jsem chodila s někým docela jiným, tak mne nějaké flirtování ani nenapadlo – spíš jsem čekala, že nebudu těm dvěma za křena a budu mít s kým pokecat.

No a ono se to celé nějak zvrtlo – dotyčný se projevil jako fajn zábavný společník, našli sme společné zájmy, výborně jsme se celý večer bavili. Rozešli sme se s tím, že se někdy třeba potkáme, nic víc.

Nakonec mne uhnal – našel průhlednou záminku, proč za mnou na kolej znova „musel“ a já zjistila, že toto je chlap, se kterým chci být.

Shrnu to a podpořím i jiné názory: nejlépe se seznámíš tehdy, když od toho absolutně nic nečekáš. Když se tlačí na pilu, nic z toho není.”

Vlasta: Kluk z metra

#116

 

“Sice to nebude o seznámení s manželem, ale ráda na tohle seznámení vzpomínám, i když už je to nějakých 13 let. Jela jsem do Prahy na akci kvůli brigádě. V metru se mi líbil jeden kluk, pořád jsme se na sebe dívali a já už musela vystoupit a šla k eskalátorům, kde mě doběhl a pozval na kafe.

Jako dnes si pamatuji, že jsem řekla, že kafe nepiju a nejsem z Prahy… Tak prý na čaj a že taky není z Prahy. Jsem celkem opatrná a jen tak někomu nevěřím a nejdu, ale s ním jsem šla do kabinetu v budově VŠ na čaj (byla sobota, takže nikde nikdo). Tahle začal můj první vážný 1,5 letý vztah.

Se současným přítelem jsme se seznámili po netu, chvíli psali, ale nesetkali. Pak jsme měli každý svůj život a po asi roce na sebe zase narazili, setkali se a rozjelo se to tak, že s námi skoro hned bydlel u mě v bytě, do půl roku jsme rekonstruovali jeho a do 3/4 roka se sestěhovali. Ve středu jsme měli dvouleté výročí.”

Klaudie: Na gymplu

#115

 

“Ve čtrnácti na gymplu. Toho namachrovanýho frajírka z ročníku jsem nemohla ani cejtit :–))). Bylo to oboustranné, on by si o mě tehdy taky ani neopřel kolo :-).

Začli jsme si spolu až o 11 let později. 🙂 Prozatím dvanáctý rok spolu, ale občas jsou dny, kdy jsme ve stejnym módu jako v tom prváku :–)))), ale jinak se jako milujem samozřejmě :–)))).”

Josefka: Na vysoký o přestávce na chodbě

#114

 

“Na vysoký, o přestávce na chodbě. Z nudy sem se dala do řeči s klukem, před kterým jsem neměla zábrany. A pak jsme si tam na té chodbě povídali až do setmění O ŽRÁDLE! Domluvili na společném vaření na koleji… a po čase i na společném bydlení. ;)”

Helena: Z rodinné fotografie

#113

 

“Moje o rok starší sestra chodila s jedním klukem a ten měl bratra. Zahlídl mě na nějaké rodinné fotografii a řekl, že mě chce poznat. Zanedlouho opravdu zvonil u dveří (nikdy předtím jsme se neviděli).

Dnes jsme spolu už 7 let! Sestra už je dávno vdaná za někoho jiného, ale díky ní jsem se s mojí drahou polovičkou mohla vůbec seznámit. :-)”

Petra: Na VŠ

#112

 

“S manželem jsme spolužáci z VŠ, bydleli jsme na kolejích 10 km od sebe (on Slovák, já z ČR), první 2 roky jsme se spíš míjeli (v ročníku nás bylo 100), pak jsme náhodou zjistili, že vlastně bydlíme tak blízko… tak jsem s ním začala jezdit na koleje, ale pořád jsem ho brala jen jak kamaráda, v podstatě se mi ani moc nelíbil, měla jsem jiný vztah…

Potom on odjel na rok na studijní pobyt do Holandska, já se mezitím s tím svým rozešla a v tu dobu jsme si začli často psát přes internet…

Jednou nečekaně přijel, a že prý jestli bych s ním nechtěla chodit… mně bylo blbé odmítnout a od té doby jsme spolu 5 let. Máme ročního chlapečka. (A tak jsem ráda, že mě nakonec ukecal…)”

Evženie: Muži v mé blízkosti

#111

 

“U mě seznamování přes společné zájmy a sdílený čas a prostor (škola, práce…) tak úplně nezabralo, to byla vždycky střela vedle.

Manžela jsem potkala tak, že jsem se rozhodla vypnout romantiku, sex, city a vůbec všechny takové pomýlené impulsy a hledala jsem ve společnosti chlapy, kteří mi byli sympatičtí jako společníci – prostě jsem se dívala, s kým bych si ráda popovídala, a nic víc. Když byl dotyčný náhodou nezadaný, tak jsem jen nepatrně zvýšila dávku společenského zájmu a přidala na úsměvu, a tím to končilo.

Chodila jsem do hospod, na oslavy narozenin kamarádů, na školní a pracovní akce, a jen jsem se bavila. Po čase mi velmi vzrostl okruh známých chlapů, s kterými se dobře bavím, a potkávám je i mimo typ akcí, ze kterých je znám, a oni mají někdy radost, že mě zase vidí – a jeden z nich si vedle mě jednou sedl v hospodě, moc krásně voněl 🙂 a hezky jsme si popovídali a po čtrnácti dnech od toho dne, půl roku poté, co jsme se seznámili (až!) si sehnal mé číslo a pozval mě na rande.

Já nikam nechtěla, ale dala jsem mu šanci, protože byl inteligentní, celkem sympatický, celkem pohledný, a když nic jiného, tak jsem se s ním u toho kafe nenudila.

Pak se mě zeptal, jestli s ním chci chodit, a já ho několikrát v panice odmítla, ale on se nedal odradit, a čím jsem ho znala víc, tím byl úžasnější – až jednou moje zábrany vyšuměly, jiskry přeskočily a dneska jsme spolu osmý rok.

Dalo by se říct, že jsem se vdávala z rozumu, protože jsem hledala hlavně někoho, kdo vydrží moji povahu a já jeho a vedle koho se mi bude dobře stárnout, a dneska si to nemůžu vynachválit.”

Jitka: V prváku na střední

#110

 

“Tak přidám i náš příběh.

Setkání v prváku na střední. Seděla jsem za ním v lavici a hned první den jsem se ho zeptala: “Kterejpak ty seš?”

Pak 3 roky úžasní kamarádi (takže na sebe víme všechno) a překrásné dlouhé telefonáty. Po těch 3 letech pusa a druhý den to vzalo spád. Za 4 roky společné bydlení u mé babičky, za 9 let společná svatba, pes a byt, za dalších 6 let první dítě a za další skoro 4 roky druhé dítě.

Po 20 letech stále spolu.”

Renča: Na statku u koní

#109

 

“My se seznámili na statku u koní. 😀 Měla jsem tam v tu dobu brigádu při škole, on byl v té době zadaný, já také. Asi po roce se oni rozešli, my pár měsíců poté taky. Začal se najednou kolem mě víc ochomýtat, párkrát mě odvezl domů a nakonec s námi jel na jednu akci s koňmi, které se účastnili i koně z “naší stáje”. Tam se to tak nějak “rozlousklo” a od té doby jsme spolu (3,5 roku) a letos (2017) v červnu máme svatbu. :)”

Hanka: Přes inzerát – já z Brna, on z Varů

#108

 

“Tak já s manžou jsme se seznámili přes inzerát. Byla jsem sama… všichni nápadníci mě nudili a já chtěla víc, no a odepsala jsem manželovi na jeho inzerát a dali jsme si schůzku v Praze. On z Varů, já z Brna a po týdenním smskováním jsme se sblížili, a když jsme se setkali, byla to láska na první pohled. Do 2 měsíců jsme spolu bydleli a za rok a půl se vzali. No a jsme spolu už 7 let.”

Eva: Seznámit se dá úplně všude

#107

 

“Zoznámiť sa dá úplne všade, aj na tých najnepravdepodobnejších miestach. Ja som presvedčená (z mojej skúsenosti), že to jednoducho riadi nejaká nadprirodzená sila. Na každú niekde čaká ON.

Ja som sa dokonca zoznámila s človekom, ktorý mi hneď pri prvom našom stretnutí rozprával, ako ho ženy strašne sklamali a teraz sa už venuje len práci a štúdiu (2x rozvedený) a žiadny vzťah nehľadá a nechce.  A o dva roky sme sa brali. 🙂

A to som už bola vo veku, kedy moje kamošky už mali za sebou prvé pôrody a ja rozhodnutá, že sa nikdy v živote nevydam. Sme spolu doteraz a asi už aj zostaneme. Obaja dodnes nechápeme, čo sa vtedy stalo a prečo sme zmenili svoje rozhodnutia, ale sme radi, že sa to stalo. ;)”

Verunka: Seznámení u vody

#106

 

 

“S přítelem jsme se seznámili v plážovém baru u vody, kde pracoval. Pracoval tam ještě s kolegou. Ten den si mě oba přidali na Facebooku. Líbili se mi oba dva a v tu chvíli jsem měla bordel v tom, který je který. 😀

S jedním jsem si začala psát a po čase z toho vznikl vztah, asi tak na 14 dnů, než si našel jinou a ani se neobtěžoval mi o tom říci. Docela mě to mrzelo a v tu dobu mi byl oporou právě ten druhý kluk – Filip.

Zamilovala jsem se do něj, ten mě ovšem úspěšně rok odmítal, protože je mezi námi 8letý věkový rozdíl a mně v té době bylo 15.😀

Nakonec sám od sebe povolil a vyznal lásku i on mně. Jsme spolu krásné dva roky, a i když bysme se občas nejraději zabili, milujeme se. ♥ “

Vilma: Na pařbu z Prahy do Liberce

#105

“Jednou jsem se v Praze nudila, chtěla jsem jít pařit, ale nevěděla s kým a kam, tak jsem chatovala na jednom blbým serveru… Jeden kluk napsal, že jde pařit, ale že je z Liberce, ať přijedu.

No a protože jsem neměla nic lepšího v plánu, tak jsem jela – i když jen na Černý most, protože tam mi ujel poslední autobus. Tak ten kluk pro mě přijel z Liberce 😀 a odvezl mě tam.

Po cestě vyzvedl jednoho kamaráda a šli jsme na diskotéku. Náhodou jsem zjistila, že ten jeho kamarád je taky z Liberce, ale studuje v Praze. Na matfyzu. A jaksi mě hrozně přitahoval.

No a protože mě přitahoval opravdu hodně, tak když jsem přijela domů, zjistila jsem, že už mě nepřitahuje ten předchozí – že mu ani nechci dát pusu, takže jsem se s ním rozešla (po 9 měsících). Týden nato se to nějak seběhlo a už jsem chodila s tím z Liberce. 🙂 Ale byl to docela adrenalin. Teď už bych takovou šílenost asi neudělala… I když…

Vydrželo nám to 13 měsíců, ale byl to úžasnej vztah, na kterej furt vzpomínám.”