Rubrika: Úsměvné

1 … 6 7 8 9
Publikováno

Veronika: Přes mail

#14

 

“Včera se mi na zdi ve vzpomínkách objevilo, že jsem přesně před rokem postovala, jak mi nějakej kluk poslal mail a zval mě na rande.
Přišlo mi hezký, že o rok později s tim klukem bydlim a chtěla jsem to sem nasdílet s nějakou tou vomáčkou…

Šli jsme to oslavit na víno, kde jsme se nejdřív pohádali o sýrový míse, povlečení, penězích, nádobí, dovolený, pračce, narozeninách, o tom, že jsem povrchní a mám příšerný kámošky, o tom, že je stejně tlustej a má tupý kámoše, pak po mně hodil mobil, já ho chtěla vzít tim sýrovým prknem, pak řekl že nesnáší holky, co neuklízí a že jsme všechny stejný, já mu řekla, že je debilní kretén.

Pak jsme se rozešli, protože můj pes smrdí a stěhování byla chyba, protože oba chceme spát na pravý půlce postele a šli jsme domů.

Takže jsem to nenasdílela.“

(Veronika Dostálová, příspěvek na jejím Facebooku)

Foto: Veronika Dostálová

Publikováno

Tereza: Na parkovišti

#13

“Slíbila jsem si, že už žádného chlapa aktivně hledat nebudu, protože jsem byla zklamaná. 14 dní na to jsem seděla v autě na parkovišti u benzínky a svačila, když se vedle mě snažilo zaparkovat auto a pořád najíždělo do škvíry mezi mnou a jiným autem tak opatrně. Všimla jsem si, že za volantem sedí takový hezký kluk s nepřehlédnutelným úsměvem. Asi jako Jude Law. Už se na mě usmíval, když točil volantem a couval. Tak jsem stáhla okénko a říkám mu: “Jste se bál, abyste mě nenaboural, co?” 🙂

Stáli jsme pak u auta tři hodiny, povídali si, druhý den jsme si domluvili schůzku v kavárně a po nějaké době jsme spolu začali žít. Nikdy na ty první společné tři hodiny nezapomenu.”

Publikováno

Karen: Na parkovišti u OC Nisa

#12

“Na parkovišti u mekáče v Liberci u Nisy nebylo už kde zaparkovat, tak jsem se tam vtírla na jedinné místo vedle něho, jenže on má tak velké auto, že jsem se tam prostě se svým uměleckým parkováním nemohla vejít, takže jsem vylezla a nadávala jsem, proč má takovej autobus, tak vylezl z auta kde jedl cheese a zaparkoval mi. Poté jsme spolu snědli v autě pár hambáčů a facebook a už to jelo!”

Publikováno

Gábina: Kluk odvedle

#11

“Já jsem nemusela hledat daleko. Ten můj princ vyrůstal ob dvě ulice vedle, ve stejné dědině. Už když jsme byli v kočáru, tak rodiče říkali, že jsme nevěsta a ženich :-D. Z dětství si ho vůbec nepamatuju. Pak v pubertě se mi poškleboval před kamarádama kvůli mému vzhledu, pak když jsme byli starší a nějak jsem se vyvinula ( 😀 ), tak vždy když byla nějaká párty, tak jsme se polůbali. Pak jsme byli nejlepší kamarádi, pak sháněl holku jako jsem já (nenašel :-D) a zamiloval se, já též, a dnes jsme spolu 4 roky a příběh bude snad pokračovat… domeček, mimino, a tramtarará svatba 😀 Takže jak nám bylo předpovězeno… nevěsta a ženich.”

Publikováno

Veronika: Náhodné číslo

#9

“Moje zatím nejdelší láska, která trvala 5 let vznikla tak, že jsme si na základce (!) vymýšlely s kamarádkama čísla a psaly na ně smsky. No a ten můj (teď už bývalý) odepsal. Potom jsme si tři roky psali a pak se sešli, bylo nám 17 a byli jsme spolu 5 let. Doteď jsme v kontaktu, ale láska nám vyprchala. Každopádně nelituju. :-)”

Publikováno

Denisa: Na táboře

#8

“S přítelem jsme se seznámili na táboře, já tam jezdila dřív jako tábornice, on už dělal vedoucího. Pak jsem dorostla do vedoucí a tam jsme se dali dohromady, navíc mě přítel přebral. Zamilovali jsme se do sebe v teplácích, upocení a zmožení z dětí. 😀

Jsme spolu už tři roky a plánujeme společnou budoucnost. “

Publikováno

Dája: V autobuse přes kamarádku

#5

“Na střední chodí s mojí bývalou spolužačkou, se kterou jsem jednou náhodou seděla v autobuse cestou domů… Ukázala mi jejich třídní fotky, který zrovna v ten den dostali a já jsem hodnotila kluky. Řekla jsem, že se mi líbí jenom on – ona mu to druhý den řekla a potom už si mě našel sám. Ke konci měsíce to bude rok.”

Publikováno

Mája: V práci

#3

“No v práci, původně po něm pálila moje kamarádka a mně se vůbec nelíbil, dělala jsem kamarádce tak dlouho garde, až se to celé nějak obrátilo a už jsme spolu 6 let, máme super dítko!”

 

Publikováno

Růža: Na fesťáku

#2

“Určitě to byl osud. Potkali jsme se na druhém konci republiky na fesťáku mezi padesáti tisíci lidmi. A zrovna se svou partou přišel k našemu holčičímu stanu, zda nebudeme s jeho klučičí partou hrát karty… Pak jsme zjistili, že celý život bydlíme od sebe přes les asi tak 15 km. Přesto jsme se potkali takhle daleko a mezi tolika lidmi. Prostě k sobě patříme.”

1 … 6 7 8 9