#132
“Když jsem se narodila, tak se moje mamka hned v porodnici porozhlížela po mém budoucím potenciálním manželovi a vyšlo to (já 15.1.1982 a manžel 22.1.1982). :)”
Lucka: Obyčejně – přes internet
#131
“Přes internet. Tak půl roku jsme si spolu psali, byl jako můj brácha, všechno o mně věděl. Pak jsme si řekli, že se sejdeme. On z Vrchlabí, já z Příbrami, cca 200 km.
Sešli jsme se v Praze a šli do ZOO. Netušila jsem, že je do mě zamilovaný. 🙂 Ten výlet byl strašně krásný a při odchodu mě políbil. Nevěděla jsem, co mám říct a dělat (vážně jsem to nevěděla)… Pak přeskočila jiskra i u mě. 🙂
Scházeli jsme se skoro každý týden, pak jsem ho představila rodičům a jezdil za mnou na víkendy, když to šlo. Já odmaturovala a jelikož on má ve Vrchlabí dobrou práci a svůj byt, přestěhovala jsem se za ním a před pár dny mi potvrdili práci kousíček od Vrchlabí. 🙂 Jupíííí!
Jsem tak šťastná. Konečně mi něco vychází tak, jak chci. Jen mi je líto mamky. Nečekala, že se takhle rozhodnu. Ale slíbila jsem jí, že minimálně ob měsíc budeme za rodičema jezdit. 🙂
Přeji všem jen to nejlepší a ničemu se nebraňte, řiďte se podle srdíčka. ♥ “
Žaneta: Jeho šéfová v práci
#130
“V bývalé práci. Já byla jeho šéfová a jemu ta práce vůbec nešla a hrozně mě vytáčel. Nicméně se mi taky strašně líbil a byla mezi náma obrovská chemie, ale já jsem byla zadaná, takže nic nebylo. Dohromady jsme se ale dali víc jak rok po tom, co jsme každý začali pracovat někde jinde a já byla zas single. A to už té obrovské chemii nic nemohlo bránit. 🙂 A pak se z toho stala láska.”
Veronika: Na prohlídce bytu
#129
“Kamarádka pronajímá byty a jednou mě takhle vzala na jednu prohlídku… Přijel, prohlédl si byt, vzal ho i s mým číslem a od té doby… v něm bydlíme spolu.”
Anet: Školní láska
#128
“Přešel k nám za základku a od té doby mi pořád psal. Já to brala tak, že mě otravuje, vůbec mě nezajímal. Furt mi psal, jestli půjdeme ven, jak se mám a tak… Pořád jsem se nějak vymlouvala, že nemůžu, že někam jedu, a že mám kluka, ať mi nepíše (nikoho jsem neměla).
Ale pak jsme si nějak jedno léto začali strašně psát… Od rána do večera a stále jsme si měli o čem psát… a takhle to trvalo 2 měsíce… Začala jsem ho víc poznávat a zajímat se o něj… On byl moje první myšlenka ráno a poslední myšlenka večer…
Zamilovala jsem se… Bála jsem se říct to kamarádkám, protože je o 2 roky mladší… Bála jsem se jejich názoru a co by mi na to řekly… Ale mně to nedalo a tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu na jednu akci. A na té akci jsme se dali oficiálně dohromady. 🙂
Po 4 měsících vztahu mi řekl, že byl do mě zamilovaný po celé 3 roky od první chvíle co mě viděl. Lidi se mi smáli, že chodím s mladším klukem, a že nám dávaj 2 měsíce vztahu a konec.
No a teď to bude třetí rok, co mě dělá nejšťastnější holkou na světě. Už jsme dospělí, plánujeme budoucnost a společné bydlení a moc se na to těšíme. A oba věříme, že nám to v životě vyjde tak, jak chceme. Všichni, co se smáli se diví, že nám to ještě drží. Život bez něj si už nedokážu představit a co, že je o 2 roky mladší. Na věku nezáleží a já jsem šťastná, že ho mám, a že jsem poslechla srdce.”
Tomáš: Na ulici
#127
“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.
Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.
Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.
Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”
“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”
Monika: Staří dobří přátelé
#126
“My jsme byli přátelé celý život, jakože hodně dobří přátelé… já ve svých 17 letech do něj byla zamilovaná až po uši, ale nedalo se to, měl přítelkyni, s kterou nakonec byl skoro osm let.
Za tu dobu jsme se vídali-nevídali, já si stihla najít taky někoho a z tohoto vztahu mám chlapečka. Ale pořád nás k sobě něco táhlo a tak jsme nakonec přeci jen spolu a můžu říct, že je to nejlepší chlap jakýho znám. Nikdy není všem dnům konec, holky! ;)”
Nikola: Oprava jukeboxu
#125
“Jednoho květnového odpoledne jsem šla po náměstí, když mě můj už tehdy expartner pozval k němu do podniku, kde zrovna hlídal naší dceru s tím, že bychom si mohli popovídat. Vešla jsem dovnitř a tam stál on. Vlastně spíše pobíhal. Zrovna mu opravoval jukebox. Měl tam s sebou i svou tříletou dcerku, kterou má v péči. Díky jeho komunikativnímu chování jsme se hned dali do řeči. Po chvíli mi řekl, že mě zná díky mé příbuzné, kterou našel na seznamce, ale neoslovil jí. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom je dali dohromady. Povídali jsme si a já sledovala, jak si holky navzájem hrají. V tom mě napadla myšlenka, že by to bylo vlastně hezké, kdyby měla dcerka takovou sestřičku. Ale říkala jsem si, že ten hubeňour o mě ani nezavadí.
Potom, co jsem šla domů, mi na rtech zůstal úsměv z hezky stráveného odpoledne. Hned jsem si ho na facebooku našla a požádala o přátelství, které ten den potvrdil. Asi po měsíci jsme si začali intenzivně psát.
První krok udělal on s tím, že bychom mohli jít s holkama ven. No a co vám budu povídat. Já už v tom lítala. O tom, že i on je možná na stejné vlně mi došlo, když mě pozval na výlet, ale už bez holek. Původně jsme se měli přátelit skrz holky a najednou jsme spolu trávili čas i bez nich.
A od té doby si stále rozumíme, cestujeme spolu, tvoříme rodinu a teď spolu budeme bydlet. To vše trvá deset měsíců, ale mně přijde, jako bych ho znala věčnost. A co myslíte? No jasně, že s příbuznou jsem ho nikdy dohromady dávat nechtěla. Chtěla jsem ho jen pro sebe…”
(Originální foto od Nikoly a jejího partnera.)
Eva: Přitáhla jsem si ho na pódium
#124
“U nás to byl osud. Ani jednomu z nás se večer nechtělo na akci, ale nakonec jsme šli. Viděla jsem ho hned po příchodu, řekla jsem si, že je pěkný, ale nijak to dál neřešila.
Celý večer jsem tancovala s kamarádkou. Vrátila jsem se za kamarádkou, vylezly jsme na pódium, kde jsme asi deset minut tancovaly a já pak dostala takový pocit – prostě jsem měla neuvěřitelnou chuť tancovat s někým neznámým. Rozhlédla jsem se, skočila rozverně z pódia a zamířila si to k němu. Popadla jsem ho za ruku a odtáhla doprostřed podia. Byl celý vyjukaný. Tancovali jsme spolu strašně dlouho.
Následující den jsem se ho snažila najít na FB. Nakonec našel on mě, byli jsme v kontaktu, a nakonec jsme to dali dohromady.”
Alena: Líbačka na čarodkách
#123
“My jsme se poznali na čarodky, byli jsme v podnapilém stavu, seděli vedle sebe na lavičce a aniž bysme prohodili spolu nějaké slovo, začali jsme se líbat a to jsem pořádně ani neviděla, koho líbám. 😀 No, zítra to budou 3 roky, co jsme spolu.”
Mirka: Ve dveřích v pyžamu
#122
“Tak pro mě osobně to bylo trapné seznámení. Kamarádka mi přijela vrátit knížku večer, takže já už v pyžamu a ejhle – představila mi svého kamaráda. Co čert nechtěl, psali jsme si celou noc, jsme spolu 7 let, z toho 6 let manželé a máme tříletého synka.”
Bára: První den v nové práci – po týdnu zásnuby
#121
“První den v nové práci… vešel do dveří… mně se podlomila kolena… a ten den se divím, že mě nevyhodili. Nebyla jsem schopna nic dělat (docela blbé když jsem byla obsluha baru v herně s ruletou). 😀
Za týden jsme se zasnoubili, za dva týdny jsme se k sobě nastěhovali, za tři měsíce jsem byla PLÁNOVANĚ těhotná…
No, jsme spolu 4 roky, rok manželé a máme tříletého syna 🙂
Neměnila bych.”
Eliška: Nahá figurantka na Fakultě výtvarných umění
#120
“Tak já to mám trochu zvrácený. 🙂
Měla jsem brigádu, kde jsem pózovala pro figurální kresbu na FAVU (akty, čili úplně nahá) a on tam chodil kreslit. Čili než vůbec věděl moje jméno, viděl mě komplet nahou. 😀
Znal mě prý dva roky, ale já si ho nikdy nevšimla, i když jsme spolu prý občas v bandě zašli na pivo.
Pak byl vánoční večírek, tam jsme se zakecali, ale kontakt na sebe si nevzali. Dva měsíce jsme se trápili, než začal nový semestr a on byl hned na prvním pózování – tak jsme šli na rande. Pak už jen stačilo, že nám na privátě přestala téct teplá voda, bydlel o ulici ode mě, tak jsem se k němu nasáčkovala a využila nejdřív jeho sprchu, pak jeho košili a nakonec jeho postel…
Jsme spolu už půl roku, včera jsem mu byla na promoci, je z něj pan inženýr a představil mě rodičům, tak je to asi vážné.”
Radka: V hospodě
#119
“V hospodě se ke mně připotácel a prý: “Čau, nechceš se mnou chodit?”. Já řekla “proč ne” a domluvili jsme se na druhý den, já přišla k němu – nebyl doma. Nepamatoval si, že jsme se domluvili…
Letos spolu budeme 11 let. :)”