#153
Anetčina verze:
“Jednou jsme na sebe narazili na internetové seznamce a asi nám přišlo osudové, že jsme oba narozeni ve stejný den. Po pár dnech imaginárního seznamování jsme se domluvili, že se sejdeme. Poprvé to tedy bylo 17. března 2014 ve Šternberku, kde jsme si vyrazili na večeři. Od té chvíle nedáme bez sebe ani ránu a jsme stále spolu.”
Jakubova verze:
“Seznámili jsme se na internetové seznamce. Byla to láska na první pohled. Ale ať nepředbíhám! Ještě než jsme se viděli poprvé, tak jsem plánoval cestu do Íránu, a tak jsem neměl ani čas se s Anet sejít. Po dvou týdnech mimo evropskou kulturu jsem na ni už zapomněl, a kdyby mi nenapsala sama od sebe, tak žádná svatba nebyla. Těšil jsem se na rande v Olomouci s vysokou, štíhlou, modrookou blondýnou z Přerova. V pondělí odpoledne před noční směnou jsem nasedl do vlaku a těšil se na novou neznámou. Přijel jsem do Olomouce, kde jsem čekal…
… a nedočkal se.
Asi po půl hodině čekání mi Anetka volala, kde jako jsem?! Že prý už půl hodiny čeká na nádraží a já nikde!
Ale akorát, že ona mě nečekala v Olomouci na vlakovém nádraží, ale na vlakovém nádraží ve Šternberku.
Nakonec jsme se sešli.
Nepředstavil jsem se jí, nepolíbil ji na seznámení a přišel jsem jí velice arogantní. Chvíli jsme se procházeli po městě a povídali si. Jelikož byl březen, zima a brzo se stmívalo, tak jsme se přesunuli do restaurace. Objednali jsme si jídlo nebo spíš jen já si dal, Anet neměla hlad a tak si dala jen palačinku na chuť. Naštěstí si dala jen tu palačinku. Jelikož jsem u sebe neměl hotovost a počítal jsem s tím, že budou brát platební kartu, tak bylo zaděláno na trapas. Naštěstí večeře nás dvou nestála tolik a zaplatil jsem to z posledních korun v peněžence. Ale i přes počáteční nesympatie jsme od té doby byli už jen pořád spolu. Až do dnešní (24. 6. 2017) svatby. ♥”
(Použitý obrázek je ze svatebních novin Anetky a Jakuba.)
#160
#157
