Rubrika: Příběhy

1 … 10 11 12 13 14 15 16 … 18
Publikováno

Mařenka: Na vejšce

#76

 

“Na vejšce, on byl o rok níž, ale měli jsme společné kamarády. I když on si první naše setkání nepamatuje, bylo to v baru a on zapíjel vyvrknutý kotník ze softbalu (myslel si, že bolest přejde a přešla, ušel s tím zhruba 3 km domů, aby pak měl měsíc sádru). To bylo zhruba v roce 1994.

Postupně se z nás stali nejlepší kamarádi, oba jsme byli střídavě zadaní a vzájemně jsme si radili, co a jak v našich vztazích. Já jemu radila s holkama a on mně s klukama. No a asi v roce 1996 jsme oba byli najednou volní a tak jsme spolu trávili tolik času, a podnikali spoustu věcí, že jsme zjistili, že vlastně nechceme nikoho jiného.

V roce 1998 byla svatba, v letech 2001 a 2003 se nám narodily dvě krásný holky a jsme spolu do teď a doufám, že navždy, protože si nedovedu představit, že bych měla být s někým jiným.

Jsem tady teď dojala samu sebe. “

Publikováno

Monika: V kostele

#75

 

“V kostele. Líbil se mi jako malé holce ten velký ministrant… A já jemu udajně také. Vzpomínám na společnou dětskou pouť kamsi do Rakouska, kde jsem v autobuse zvracela. 😀 Pak byl do mě o pár let později hodně zamilovaný, ale mně to nějak nedošlo, protože se strašně styděl…

Dali jsme se dohromady až později na oslavě sestry narozenin po větším množství vína, kdy jsem ho odtáhla na procházku. Svatba za rok a půl a děti zatím tři.”

Publikováno

Markéta: Na silvestra

#74

 

“Nastěhoval se k nám do dědiny (1986), mně 12 let, jemu 14 let – už tenkrát to pro mě byl úder mezi oči. 🙂 Ty jeho vlasy, to jeho kolo, ty jeho tyrkysové tepláky. 🙂 🙂

Randit jsme začali 31. 12. 1989 na Silvestra, mně bylo 15 let. Že spolu začnem chodit jsme si museli domluvit do půlnoci: Hrála hymna, bylo porevolučně a můj táta čekal venku, aby mě odvezl. Dal mi na oslavu Silvestra v klubovně jen 4 hodiny.
Od 1. 1. 1990 jsme byli už jen spolu, i tu vojnu jsme si prožili. A letos jsem oslavili 19 let manželství.

Jo ten podzim 1989 byl fakt čarovný!
Ale ten den, kdy jsem ho v roce 1986 poprvé uviděla, mám v hlavě uložený snad s každým detailem.”

Publikováno

Karolína: Na gymplu

#73

 

“Docela ráda jsem si zavzpomínala. :-)Takže: seznámení ve třeťáku na gymplu, kam jsem já 1. září přišla coby nová žačka a třídní profesor mě posadil vedle něho – třídního playboye! 😀

Óóó, jak mi ten sebevědomý chlapec byl nesympatický!

Pak jsem mu začala dávat opisovat úkoly z ruštiny. Zjistili jsme, že máme stejný smysl pro humor, byli z nás kámoši… a pak už nerozlučná dvojka! Bohužel profesoři našemu vztahu nějak nefandili, jeho na konci třeťáku ze školy vyloučili (trošku víc času jsme spolu trávili i za školou 🙂 )…

Od našeho seznámení je to neuvěřitelných 26 let, od svatby 22 let, máme 2 kluky a doufám, že ještě hodně společných let před sebou. 😉

(PS: Maturitu si pak s mou pomocí dodělal dálkově a já v této třídě nikdy neměla žádnou kamarádku. 😀 )”

Publikováno

Makina: V autě kamarádky

#72

 

“V autě. Kamarádka nás vezla večer domů, byla tma, vůbec jsem mu neviděla do tváře, jen při představování má ruka vklouzla do velké teplé měkké dlaně a zůstala tam už 12 let. 😀 Či-li můj první vjem z mého muže je hmatový. :-)”

Publikováno

Míša: Po rozchodu

#71

 

“Velmi neromanticky. 😀
Společní přátelé mu dali na mě telefon, když jsem se rozešla s bývalým – prej si budem rozumět.

Oba jsme dostali tento popis:
“No on je takovej normální.”

“No ona néni šeredná a má velký kozy.”

*****
Haha. Po měsíci smskování a volání přijel a zůstal tu prakticky bydlet. Už to tak máme 12 let.”

Publikováno

Vlasta: Na internetu

#70

 

“V diskuzní místnosti Xchatu v roce 2002. Ženské tam po něm hrozně jely a on téměř nepolíben, stydlivý, ale výřečný, se mi tím vším zdál roztomilý, až mi ho bylo líto. 😀

Za pár měsíců jsem si našla práci v Praze, on taky, po třech měsících randění jsme měli svůj jeden pokoj ve 3+1. V roce 2005 stěhování do Nera, hypotéka a nečekaná zpráva, že jsem v tom. 2006 první dítě :-), dovolená ve Španělsku, 2009 svatba, 2011 druhé dítě :-). Oslavili jsme 10 let spolu a pořád ho miluju. Ale je to někdy dřina. 😀 😀

PS: Prvního manžela jsem potkala v hospodě, kde to začalo a po pěti letech i skončilo. Jeho vášeň k alkoholu byla nezkrotná. Dnes je z něj troska.”

Publikováno

Veronika: Na škole

#69

 

“Na škole. 🙂 Byl mi přidělen na spolupráci při seminárce. Večer za mnou kvůli ní došel a… zůstal u mě 3 dny. Nikdy na ně nezapomenu. Vůbec jsme nejedli, nespali, jen si povídali a taky…

Podotýkám, že já i on jsme byli v té době zadaní, takže tohle byla opravdu láska na první pohled.”

Publikováno

Irča: Děsně nesympatický kolega

#68

 

“V práci. Nastoupila jsem na první pořádné místo a jeden z kolegů měl zrovna dovolenou. Měl hrozně hezký příjmení, říkala jsem si, že takový by se mi do budoucna líbilo. 🙂 Tak jsem netrpělivě čekala, až dorazí. :-).

Po týdnu dorazil děsně nesympatickej člověk. Vůbec se mi nelíbil, ani já jemu (první jeho dojem “hyperaktivní workoholička” – ehm, tak to už fakt nejsem… :-)). No a časem jsme zjistili, že si neskutečně sedneme humorem, přeskočila jiskra a do půl roku jsme spolu chodili. Za další dva roky svatba.
Jsme spolu 9 let, máme dvě děti a naivně si myslím, že u nás je to až za hrob.”

Publikováno

Zuzana: Vedoucí na táboře

#67

 

“My jsme se seznámili v oddíle. Přišla parta vysokoškoláků, že s námi budou jezdit na tábory. No nakonec zůstali i přes rok. To mi bylo 13 a kluci mě absolutně nezajímali, natož můj vedoucí, se kterým jsem jen těžko vycházela.
Mno a o 3 roky později jsme spolu začali chodit.

Tedy v datech – chození od 1996, sestěhování 1999 (hned po mé maturitě), svatba 2001, první syn 2007, druhý syn 2011…”

Publikováno

Lenka: Brácha mého přítele

#66

 

“Nás seznámil manželův bratr (můj tehdejší přítel). Později mi přiznal, že už v tu dobu tušil, že to neměl dělat, od začátku jsme si strašně moc rozuměli. Se zamilovaností jsem bojovala hodně dlouho, rozcházet jsem se nechtěla, byla jsem přesvědčená, že s tehdejším přítelem je to na celý život, ale nakonec už se to nedalo zvládat, jiskřilo to čím dál víc.

Nakonec nám došlo, že bychom se museli úplně přestat vídat, což jsme nechtěli a ani by to reálně nešlo (a navíc ani nevěřím, že by to fakt přešlo). Těch pár týdnů po rozchodu bylo šílených, oba jsme se topili ve výčitkách svědomí, situace u nich doma nebyla nijak růžová, mně dost prořídl okruh přátel, ale rozhodně to stálo za to. Jsme spolu čtyři roky, z toho rok manželé (o svatbě jsme mluvili hned od začátku) a v únoru čekáme prvního potomka. 🙂 A ty rodinné vztahy se taky vyřešily ke všeobecné spokojenosti.”

Publikováno

Jandulka: Na semináři

#65

 

“Potkali jsme se v Praze, rok 1995, na nějakém semináři o komunikaci. Bylo nám 19. Hned jsme si padli do oka, ale říkala jsem si, že z toho nic nebude – on byl někde od Košic, studoval v Nitře, já z Brna.

Tak jsme si vyměnili adresy a on slíbil, že se ozve. Tak jsem se v duchu zasmála, ale asi po týdnu mi došel dopis, že jede do Brna navštívit tetičku (průhledné), opravdu ji tu ale měl. 😀 A že přijede tehdy a tehdy, konkrétně napsal i bus a čas. Měla jsem mu volat kamsi na koleje, že s tím souhlasím, ale dopis mi došel později, až v den příjezdu. Tak jsem si říkala, ať to dopadne, jak má, a k tomu busu jsem šla. A on normálně přijel, přestože jsem se neozvala.

Od té doby jsme spolu, napřed to byl vztah na dálku, jezdila jsem za ním a on za mnou, psali jsme si (těžká romantika, maily ani mobily moc nebyly) a když skončil VŠ (1999), vzali jsme se. Už jsme spolu 17 let, máme tři dětičky. 🙂

Ono potkat toho pravýho je mimo jiné o záměru – a já tehdy, cca 2 měsíce předtím, než jsme se vůbec potkali, měla záměr, že chci potkat toho pravýho, ještě jsem si to velmi barvitě rozepsala na papír a asi to teda klaplo. :D”

Publikováno

Maruška: Medvěd a myslivec při masopustu

#64

 

“Má kámoška si pozvala svou kámošku, aby s ní chodila o Masopustu, že jí masku půjčí. Tak šla a byla oblečena do medvěda, celého i s hlavou.
Odmaskování u nás neprobíhá hned, chvíli ty masky chodí a mají radost, že nejsou k poznání.
No a ta kámoška naprosto neodhadla míru alkoholu, nedržela se hesla pít panáka ob pátý až šestý dům. Brzo byla v náladě a začala být odvážná. On totiž mezi maskama chodil i fešný myslivec.

Takže nějaké to promile v její hlavě a už jela: myslivečku zelený, na co máš tu svoji bambitku? Na mě že jo? A pořád na něj dorážela, válela se ve sněhu jako že je raněný medvěd (já nemůžu, se tady tomu směju). 🙂

Myslivec (byl to místní) naprosto netušil, kdo to je, byla cizí…
Jenomže, pak nastala rychlá smrt a milého medvěda jsme odtáhli i bez zastřelení střízlivět…
Druhý den morální kocovina, zvlášť když jí každý říkal, co dělala.
Fešnýmu myslivcovi to nedalo, vzal si na ni kontakt, zavolal a co myslíte? Svatba byla. :D”

Publikováno

Zuza: Přes internet

#63

 

“Přes internet. Je to právě pět let, pořídila jsem si ho i s jeho skoro dvouletým dítětem. Po týdnu procházek (většinou nočních, protože jindy neměl čas a hlídání) se mě zeptal, jestli s ním budu. Rozhodnout jsem se tenkrát musela asi tak z hodiny na hodinu. Řekl, že nebude Honzíkovi představovat každý měsíc novou tetu, a že tedy pokud do toho jdu, tak napořád. A já jsem šla, napořád. Prakticky jsme se neznali, ale intuice nezklamala.

Zajímavé bylo, jak když mě požádal o ruku – tak v Praze na parkovišti u Hornbachu, protože to muselo prý být v určitou hodinu a minutu a zrovna tam to vyšlo. Klečel mezi auty a lidi se za námi otáčeli. I jsem slzela.”

1 … 10 11 12 13 14 15 16 … 18