Rubrika: Dojemné

1 2 3 4 5 6
Publikováno

Majda: Přes internet

#142

 

“S prvním manželem přes internet a tenkrát za mnou přiletěl do Prahy na první rande na Valentýna. Přiletěl, aby mě vzal na večeři. No děsná romantika, na gesta to on byl. 🙂

Pak dovolená, víkendové návštěvy a sestěhování se, svatba, dítě… časem ten rozvod…

Současný skoro-manžel: jeho manželství se rozpadalo a kamarádka mi líčila, jak její přítel bydlí se super klukem a ten by se ke mně choval líp atd. atd.

No byla jsem zadaná, takže nic. Na oslavě jejích narozenin jsme se poprvé potkali. Docvaklo mi, že je to ON, když jsme spolu tancovali.

Pak jsme se pár týdnů nezávazně bavili přes net, no a pak se sešli na oběd…

On si nejdřív nebyl jistý (teprve jsem se rozváděla a mám dítě), po pár týdnech to došlo i jemu, že tohle už je napořád. 🙂

Předevčírem jsme měli 3 roky od seznámení. Bydlíme spolu, prošli jsme si spoustou náročných věcí, máme nádhernou holčičku a za 3 týdny i svatbu. Je to ten nejlepší chlap, jakého jsem mohla potkat.”

Publikováno

Věrka: V nemocnici

#140

 

“S manželem jsme se setkali v nemocnici. Je od narození slepý. Řekl mi, že má jednoho kocoura a žádnou partnerku, já mu odpověděla, že mám jednu kočku a žádného partnera. Tehdy můj budoucí manžel prohlásil, že se jednou musím stát jeho ženou a pozval mě na rande. Teď máme po svatbě. Můj muž je úžasný člověk! Vzdělaný, má dobrou práci, lidé si ho všude váží. To vše zvládl, ačkoli nevidí. Miluji ho!”

Publikováno

Petr: Srazil jsem ji na kole

#139

 

“Je to tři roky zpátky. Jel jsem na kole. Dojel do parku a při brzdění jsem nechtěně srazil holku, co tam šla a nekoukala kolem sebe. Upadla na zadek, přitáhla si kolena pod bradu a rozbrečela se jak malé dítě. Hned jsem se jí začal omlouvat a ujišťovat se, že je v pořádku.

Ukázalo se, že má narozeniny, ale nikdo na ni nemá čas. Nabídl jsem jí tedy svou společnost, ale ona trucovala a řekla, že nikam nepůjde, že ze země už nevstane. Tak jsem přikývl, vzal ji prostě do náručí (nechala se! 🙂 ), posadil na své kolo a odvezl z parku.

Dnes sedíme společně na pohovce a vyprávíme tenhle příběh.”

Publikováno

Dita: Zákazník v obuvi

#137

 

“Ja som bola predavačka v obuve, on zákazník… Hneď ako sa nám stretli pohľady, vedeli sme, že sme si súdení, fakt nekecám! Ja som koli nemu nechala 2,5ročný vzťah a on ma zahrnul láskou… Už sme spolu 9 rokov a máme krásnu rodinu. 🙂 Verím na osud!”

Publikováno

Markéta: Na autobusové zastávce

#135

 

“Na autobusové zastávce. 😀 Bylo 13. ledna, příšerně mrazivý den, ale když jsem zahlídla jeho, bylo mi krásně teploučko. 😀 Ráno jsem jela do školy, jako každý jiný den, ale tenhle byl fakt výjimečný… Když jsme vystoupili, tak mě doběhnul, usmál se, pozdravil a dal mi lístek s tel. číslem… Pak se zeptal, v kolik končím, a že mě bude čekat tam a tam. 😀

Ani mě to nezaskočilo, jen jsem kývla, a odpoledne jsme se procházeli parkem. Ten den jsem od něj dostala uplně první pusu, a když jsme se loučili, tak jsem věděla, že ho chci vidět znova, a že jsem až po uši zamilovaná. 🙂

Zajímavé ale bylo, že tak jezdil skoro každý den, a já si ho nikdy nevšimla…
Po nějaké době, co jsme byli spolu, jsme se tak bavili o tom našem seznámení a vypadlo z něj, že si na mě dělal “zálusk” už pěkně dlouho, jen nevěděl, jak to říct, když jsem si ho nevšímala… 😀

A letos 13. ledna to bylo 9 let, co jsme spolu.

Tak to je náš román.”

Publikováno

Filip: Na služební cestě do Tokia – po měsíci svatba

#133

 

“S mou drahou polovičkou jsem se seznámili na služební cestě. Oba dva jsme byli z jiné firmy, ale tyto dvě firmy spolu spolupracovaly, a tak jsme jednoho dne letěli do Tokia, cesta dlouhá.

No, zatím se slečnou neznámou (znali jsme se pracovně), jako by to náhoda nechtěla, jsme měli v letadle místo vedle sebe, takže let, který trval myslím skoro 16 hodin, byl super čas na poznání.

Jak to v letadle probíhalo: no řešili jsme firemní věci… Po přistání jsme jeli do našeho hotelu. Škoda, že ona měla pokoj až na druhé straně chodby (byla fakt dlouhá). Večer jsem ji pozval na večeři a tam jsme se zase trošku víc poznali. Zjistli jsme, že máme docela stejné zájmy, po večeři jsme se šli projít a povídali jsme si asi do 3 do rána, ale jelikož jsme ráno museli na veletrh, tak jsme šli spát.

Ráno jsme šli spolu na ten veletrh, kde jsme spolu skoro nebyli. Ale večer jsme byli opět na večeři a už tam šly vydět jiskřičky od obou.

No, takhle to bylo asi 5 dnů a pak se přestěhovala ke mně na pokoj. A jak jsme přiletěli do Česka, tak asi po měsíci jsme se vzali a jsme spolu už 4 roky.”

Publikováno

Lucka: Obyčejně – přes internet

#131

 

“Přes internet. Tak půl roku jsme si spolu psali, byl jako můj brácha, všechno o mně věděl. Pak jsme si řekli, že se sejdeme. On z Vrchlabí, já z Příbrami, cca 200 km.

Sešli jsme se v Praze a šli do ZOO. Netušila jsem, že je do mě zamilovaný. 🙂 Ten výlet byl strašně krásný a při odchodu mě políbil. Nevěděla jsem, co mám říct a dělat (vážně jsem to nevěděla)… Pak přeskočila jiskra i u mě. 🙂

Scházeli jsme se skoro každý týden, pak jsem ho představila rodičům a jezdil za mnou na víkendy, když to šlo. Já odmaturovala a jelikož on má ve Vrchlabí dobrou práci a svůj byt, přestěhovala jsem se za ním a před pár dny mi potvrdili práci kousíček od Vrchlabí. 🙂 Jupíííí!

Jsem tak šťastná. Konečně mi něco vychází tak, jak chci. Jen mi je líto mamky. Nečekala, že se takhle rozhodnu. Ale slíbila jsem jí, že minimálně ob měsíc budeme za rodičema jezdit. 🙂

Přeji všem jen to nejlepší a ničemu se nebraňte, řiďte se podle srdíčka. ♥ “

Publikováno

Žaneta: Jeho šéfová v práci

#130

 

“V bývalé práci. Já byla jeho šéfová a jemu ta práce vůbec nešla a hrozně mě vytáčel. Nicméně se mi taky strašně líbil a byla mezi náma obrovská chemie, ale já jsem byla zadaná, takže nic nebylo. Dohromady jsme se ale dali víc jak rok po tom, co jsme každý začali pracovat někde jinde a já byla zas single. A to už té obrovské chemii nic nemohlo bránit. 🙂 A pak se z toho stala láska.”

Publikováno

Anet: Školní láska

#128

 

“Přešel k nám za základku a od té doby mi pořád psal. Já to brala tak, že mě otravuje, vůbec mě nezajímal. Furt mi psal, jestli půjdeme ven, jak se mám a tak… Pořád jsem se nějak vymlouvala, že nemůžu, že někam jedu, a že mám kluka, ať mi nepíše (nikoho jsem neměla).

Ale pak jsme si nějak jedno léto začali strašně psát… Od rána do večera a stále jsme si měli o čem psát… a takhle to trvalo 2 měsíce… Začala jsem ho víc poznávat a zajímat se o něj… On byl moje první myšlenka ráno a poslední myšlenka večer…

Zamilovala jsem se… Bála jsem se říct to kamarádkám, protože je o 2 roky mladší… Bála jsem se jejich názoru a co by mi na to řekly… Ale mně to nedalo a tak jsme se domluvili, že půjdeme spolu na jednu akci. A na té akci jsme se dali oficiálně dohromady. 🙂

Po 4 měsících vztahu mi řekl, že byl do mě zamilovaný po celé 3 roky od první chvíle co mě viděl. Lidi se mi smáli, že chodím s mladším klukem, a že nám dávaj 2 měsíce vztahu a konec.

No a teď to bude třetí rok, co mě dělá nejšťastnější holkou na světě. Už jsme dospělí, plánujeme budoucnost a společné bydlení a moc se na to těšíme. A oba věříme, že nám to v životě vyjde tak, jak chceme. Všichni, co se smáli se diví, že nám to ještě drží. Život bez něj si už nedokážu představit a co, že je o 2 roky mladší. Na věku nezáleží a já jsem šťastná, že ho mám, a že jsem poslechla srdce.”

Publikováno

Tomáš: Na ulici

#127

 

 

“Když mi bylo 20, občas jsem ji někde potkával ve městě. Pro mě byla nejkrásnější holkou v okrese. Pak se úplně náhodou přestěhovala s maminkou do ulice, ve které jsem bydlel a začal jsem ji potkávat častěji, ale nikdy jsem neměl odvahu ji oslovit. Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsme se na sebe culili, ale nikdy jsme si nic neřekli. Jen tiše minuli. Takhle to trvalo dva roky, já se mezitím přestěhoval na druhý konec města, až jednou přišla na úřad, na kterém jsem pracoval.

Jo, zneužil jsem svého postavení a opsal si její adresu, na kterou jsem poslal poloanonymní pohled se šifrou, jejímž výsledkem bylo mé telefonní číslo. Jenže ta šifra byla tak složitá, že to číslo vyluštit nešlo (jak mi později řekla). Napsal jsem tam ale svoji adresu a čekal, co se bude dít. Třeba mi taky pošle pohled? 🙂
Jednou jsem šel městem kousek od mého bydliště a uviděl jsem ji. Zase jsme se minuli, jenže už to bylo tak silné, že jsme se oba otočili a promluvili na sebe… Prý mě šla hledat.

Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Bylo to v roce 2000 a dodnes, kdykoliv jdu kolem, si na tu chvíli na tom místě vzpomenu.

Začala moje největší láska, období randění, společné venčení psů, nekonečné únorové procházky, pak společné bydlení, po 6 letech svatba, za další 2 roky holčička. :)”

“Přiložený obrázek táty, mámy a sebe nakreslila v lednu 2012 naše pětiletá dcerka.”

Publikováno

Monika: Staří dobří přátelé

#126

 

“My jsme byli přátelé celý život, jakože hodně dobří přátelé… já ve svých 17 letech do něj byla zamilovaná až po uši, ale nedalo se to, měl přítelkyni, s kterou nakonec byl skoro osm let.

Za tu dobu jsme se vídali-nevídali, já si stihla najít taky někoho a z tohoto vztahu mám chlapečka. Ale pořád nás k sobě něco táhlo a tak jsme nakonec přeci jen spolu a můžu říct, že je to nejlepší chlap jakýho znám. Nikdy není všem dnům konec, holky! ;)”

Publikováno

Nikola: Oprava jukeboxu

#125

 

 

“Jednoho květnového odpoledne jsem šla po náměstí, když mě můj už tehdy expartner pozval k němu do podniku, kde zrovna hlídal naší dceru s tím, že bychom si mohli popovídat. Vešla jsem dovnitř a tam stál on. Vlastně spíše pobíhal. Zrovna mu opravoval jukebox. Měl tam s sebou i svou tříletou dcerku, kterou má v péči. Díky jeho komunikativnímu chování jsme se hned dali do řeči. Po chvíli mi řekl, že mě zná díky mé příbuzné, kterou našel na seznamce, ale neoslovil jí. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom je dali dohromady. Povídali jsme si a já sledovala, jak si holky navzájem hrají. V tom mě napadla myšlenka, že by to bylo vlastně hezké, kdyby měla dcerka takovou sestřičku. Ale říkala jsem si, že ten hubeňour o mě ani nezavadí.

Potom, co jsem šla domů, mi na rtech zůstal úsměv z hezky stráveného odpoledne. Hned jsem si ho na facebooku našla a požádala o přátelství, které ten den potvrdil. Asi po měsíci jsme si začali intenzivně psát.

První krok udělal on s tím, že bychom mohli jít s holkama ven. No a co vám budu povídat. Já už v tom lítala. O tom, že i on je možná na stejné vlně mi došlo, když mě pozval na výlet, ale už bez holek. Původně jsme se měli přátelit skrz holky a najednou jsme spolu trávili čas i bez nich.

A od té doby si stále rozumíme, cestujeme spolu, tvoříme rodinu a teď spolu budeme bydlet. To vše trvá deset měsíců, ale mně přijde, jako bych ho znala věčnost. A co myslíte? No jasně, že s příbuznou jsem ho nikdy dohromady dávat nechtěla. Chtěla jsem ho jen pro sebe…”

(Originální foto od Nikoly a jejího partnera.)

Publikováno

Vlasta: Kluk z metra

#116

 

“Sice to nebude o seznámení s manželem, ale ráda na tohle seznámení vzpomínám, i když už je to nějakých 13 let. Jela jsem do Prahy na akci kvůli brigádě. V metru se mi líbil jeden kluk, pořád jsme se na sebe dívali a já už musela vystoupit a šla k eskalátorům, kde mě doběhl a pozval na kafe.

Jako dnes si pamatuji, že jsem řekla, že kafe nepiju a nejsem z Prahy… Tak prý na čaj a že taky není z Prahy. Jsem celkem opatrná a jen tak někomu nevěřím a nejdu, ale s ním jsem šla do kabinetu v budově VŠ na čaj (byla sobota, takže nikde nikdo). Tahle začal můj první vážný 1,5 letý vztah.

Se současným přítelem jsme se seznámili po netu, chvíli psali, ale nesetkali. Pak jsme měli každý svůj život a po asi roce na sebe zase narazili, setkali se a rozjelo se to tak, že s námi skoro hned bydlel u mě v bytě, do půl roku jsme rekonstruovali jeho a do 3/4 roka se sestěhovali. Ve středu jsme měli dvouleté výročí.”

Publikováno

Petra: Na VŠ

#112

 

“S manželem jsme spolužáci z VŠ, bydleli jsme na kolejích 10 km od sebe (on Slovák, já z ČR), první 2 roky jsme se spíš míjeli (v ročníku nás bylo 100), pak jsme náhodou zjistili, že vlastně bydlíme tak blízko… tak jsem s ním začala jezdit na koleje, ale pořád jsem ho brala jen jak kamaráda, v podstatě se mi ani moc nelíbil, měla jsem jiný vztah…

Potom on odjel na rok na studijní pobyt do Holandska, já se mezitím s tím svým rozešla a v tu dobu jsme si začli často psát přes internet…

Jednou nečekaně přijel, a že prý jestli bych s ním nechtěla chodit… mně bylo blbé odmítnout a od té doby jsme spolu 5 let. Máme ročního chlapečka. (A tak jsem ráda, že mě nakonec ukecal…)”

1 2 3 4 5 6