#63
“Přes internet. Je to právě pět let, pořídila jsem si ho i s jeho skoro dvouletým dítětem. Po týdnu procházek (většinou nočních, protože jindy neměl čas a hlídání) se mě zeptal, jestli s ním budu. Rozhodnout jsem se tenkrát musela asi tak z hodiny na hodinu. Řekl, že nebude Honzíkovi představovat každý měsíc novou tetu, a že tedy pokud do toho jdu, tak napořád. A já jsem šla, napořád. Prakticky jsme se neznali, ale intuice nezklamala.
Zajímavé bylo, jak když mě požádal o ruku – tak v Praze na parkovišti u Hornbachu, protože to muselo prý být v určitou hodinu a minutu a zrovna tam to vyšlo. Klečel mezi auty a lidi se za námi otáčeli. I jsem slzela.”