#38
“My se seznámili na VŠ. V prváku se mi vyloženě hnusil. Seděli s klukama vzadu a přednášce nevěnovali pozornost. Občas místo přednášky vyrazili do hospody. Nechápala jsem, proč na VŠ vůbec jsou. Já byla šprtka a v 19 jsem stále neměla za sebou ani jeden vztah. Pro okolí jsem byla divná, trapná…
Studovali jsme matematiku a do druháku nás prolezlo jen šest. Kamarádství postupně do roka přerostlo v zamilovanost. On v legraci tvrdí, že z obrýlených škaredých matematiček jsem byla nejhezčí (prý nebylo moc z čeho vybírat :D) a já zase říkám, že jsem si s ním začala jen proto, abych už nebyla “divná”, prošla si vztahem, zjistila co a jak, rozešla se a našla si někoho normálního.
Po pár měsících jsem zjistila, že on je člověk do nepohody. Už tehdy jsem věděla, že si ho jednou někdy vezmu :D.
Jsme spolu 14 let, z toho 9 let od svatby. Zvládl se mnou dva potraty. Neopustil mě pro mou nemoc. Byl se mnou, i když jsem byla v domácí izolaci (chodila jsem na wc tak 60x denně). Neštítil se utřít mi pokakaný zadek nebo vyprat kalhotky. Zůstal se mnou i po operaci s přilepeným pytlíkem na břiše.
Zůstal, i když jsem řekla, že do dalšího těhotenství nejdu. On děti miluje a toužil po nich. Říkal, že ví, že je mít budeme. A máme.
Jeho táta umřel 3 měsíce před naší svatbou. Mamka umřela 3 měsíce před Robáškovými 1. narozeninami.
Vzpomínám si, jak jsme leželi na kolejích v posteli a malovali si růžovou budoucnost. Štěstí, že člověk neví, co ho v životě čeká.
Malovali jsme si to růžovější, ale máme štěstí, že se jeden na druhého můžeme spolehnout v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě.
Vybrala jsem si dobře. ♥ ♥ ♥
K.”