#229
“S Dankem jsme se vídali poměrně často, protože jsme na vysoké škole studovali podobné obory. Přesto jsme spolu poprvé mluvili až ve třetím ročníku na jednom filosofickém večírku. Podle mojí verze jsem si k Dankovi přisedla já a podle jeho verze si přisedl on ke mně. Ať už je to jakkoli, povídali jsme si nejdříve o škole a později o všem možném. Netrvalo dlouho a začali jsme spolu chodit a brzy také bydlet. Těsně před čtvrtým výročím naší první pusy mně Danek požádal o ruku.
Jednoho slunečného únorového rána jsem se vzbudila a na stolečku u postele mě čekala moje oblíbená snídaně. Palačinky byly ale tentokrát ozdobené nejen cukrem, ale také krásným zlatým prstýnkem s kamínkem.”