#222
“Když jsem v září 2000 nastoupila na gympl, ani ve snu by mě nenapadlo, že ten patnáctiletej kluk, co sedí přede mnou bude za dvanáct let mým manželem… Přestože jsme po sobě čtyři roky pokukovali, tak „vyznání citů“ proběhlo až po maturitě. Za těch osm let, co máme to štěstí, že se máme, jsme spolu prožili spoustu krásných chvil i životních zvratů, a poznali, že každý problém se zdá být menším, když ho řešíme spolu, že i když spolu trávíme hodně času, tak nevíme, co to je stereotyp, a že nechceme trávit život s nikým jiným, než jeden s druhým. Žádost o ruku v září 2011 tak nebyla až tak překvapující a šokující, a má odpověď na vysněnou otázku byla předem jasná.”
(Foto ze soukromého archivu Markéty a Richarda.)